Lukáš 24
24
1První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi. 2I nalezly kámen odvalený od hrobu. 3A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše. 4I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím. 5Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými? 6Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl, 7Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti. 8I rozpomenuly se na slova jeho. 9A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm. 10Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům. 11Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim. 12Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo. 13A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus. 14A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly. 15I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi. 16Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. 17I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní? 18A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů? 19Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem, 20A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. 21My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo. 22Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu, 23A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl. 24I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli. 25Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci. 26Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou? 27A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla. 28A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti. 29Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal. 30I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim. 31I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich. 32I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma? 33A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli, 34Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi. 35I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba. 36A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám. 37Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli. 38I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše? 39Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti. 40A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy. 41Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo? 42A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi. 43A vzav to, pojedl před nimi, 44A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně. 45Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům. 46A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti, 47A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma. 48Vy jste pak svědkové toho. 49A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti. 50I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání. 51I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe. 52A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou. 53A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
المحددات الحالية:
Lukáš 24: BKR
تمييز النص
شارك
نسخ
هل تريد حفظ أبرز أعمالك على جميع أجهزتك؟ قم بالتسجيل أو تسجيل الدخول
PUBLIC DOMAIN
Lukáš 24
24
1První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi. 2I nalezly kámen odvalený od hrobu. 3A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše. 4I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím. 5Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými? 6Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl, 7Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti. 8I rozpomenuly se na slova jeho. 9A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm. 10Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům. 11Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim. 12Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo. 13A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus. 14A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly. 15I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi. 16Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. 17I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní? 18A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů? 19Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem, 20A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. 21My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo. 22Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu, 23A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl. 24I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli. 25Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci. 26Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou? 27A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla. 28A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti. 29Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal. 30I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim. 31I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich. 32I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma? 33A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli, 34Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi. 35I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba. 36A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám. 37Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli. 38I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše? 39Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti. 40A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy. 41Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo? 42A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi. 43A vzav to, pojedl před nimi, 44A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně. 45Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům. 46A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti, 47A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma. 48Vy jste pak svědkové toho. 49A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti. 50I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání. 51I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe. 52A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou. 53A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
المحددات الحالية:
:
تمييز النص
شارك
نسخ
هل تريد حفظ أبرز أعمالك على جميع أجهزتك؟ قم بالتسجيل أو تسجيل الدخول
PUBLIC DOMAIN