<div class="version vid162 iso6393ces" data-vid="162" data-iso6393="ces">
 <div class="book bkJHN">
 <div class="chapter ch6" data-usfm="JHN.6">
 <div class="label">6</div><div class="s1">Je&#382;&#237;&#353; syt&#237; p&#283;t tis&#237;c&#367;</div><div class="p"> 1Je&#382;&#237;&#353; se vydal na druhou stranu Galilejsk&#233;ho jezera, jinak zvan&#233;ho Tiberiadsk&#233;. 2Lid&#233; vid&#283;li, &#382;e mnoh&#233; uzdravil, a hrnuli se za n&#237;m v z&#225;stupech. 3Je&#382;&#237;&#353; vystoupil na jednu horu a tam se posadil se sv&#253;mi u&#269;edn&#237;ky. 4Bylo kr&#225;tce p&#345;ed velikono&#269;n&#237;mi sv&#225;tky 5a Je&#382;&#237;&#353; ze sv&#233;ho vyv&#253;&#353;en&#233;ho m&#237;sta vid&#283;l, &#382;e se mnoho poutn&#237;k&#367; p&#345;ipojuje k z&#225;stupu jeho poslucha&#269;&#367;. Obr&#225;til se na Filipa s ot&#225;zkou: &#8222;Kde nakoup&#237;me tolik chleba, aby se v&#353;ichni ti lid&#233; najedli?&#8220; 6(Je&#382;&#237;&#353; cht&#283;l tou ot&#225;zkou vyzkou&#353;et Filipovu v&#237;ru; s&#225;m ji&#382; v&#283;d&#283;l, jak tu situaci vy&#345;e&#353;&#237;.) 7Filip mu odpov&#283;d&#283;l: &#8222;Pane, i kdybychom m&#283;li chleba za deset tis&#237;c, st&#225;le by to pro n&#283; bylo m&#225;lo, i kdyby ka&#382;d&#253; jen ochutnal.&#8220; 8Jeden z u&#269;edn&#237;k&#367;, &#352;imon&#367;v bratr Ond&#345;ej, Je&#382;&#237;&#353;e upozornil: 9&#8222;Je tu jeden chlapec, kter&#253; m&#225; s sebou p&#283;t je&#269;n&#253;ch chleb&#367; a dv&#283; ryby. Ale to je jako kapka do mo&#345;e!&#8220; 10&#8222;Za&#345;i&#271;te, a&#357; se v&#353;ichni lid&#233; posad&#237;,&#8220; p&#345;ik&#225;zal Je&#382;&#237;&#353; u&#269;edn&#237;k&#367;m. Rozsadili se tedy pohodln&#283; po travnat&#233;m &#250;bo&#269;&#237;; jen mu&#382;&#367; tam bylo asi p&#283;t tis&#237;c.</div><div class="p"> 11Je&#382;&#237;&#353; vzal t&#283;ch p&#283;t chleb&#367;, pod&#283;koval za n&#283; Bohu, rozlamoval je a u&#269;edn&#237;ci je rozn&#225;&#353;eli sed&#237;c&#237;m. Stejn&#283; tak u&#269;inil i s rybami a ka&#382;d&#253; dostal, kolik cht&#283;l. 12Kdy&#382; se v&#353;ichni najedli, p&#345;ik&#225;zal Je&#382;&#237;&#353; u&#269;edn&#237;k&#367;m: &#8222;Seberte v&#353;echny zbytky, a&#357; nic nep&#345;ijde nazmar.&#8220; 13Nasb&#237;rali dvan&#225;ct ko&#353;&#367; zbytk&#367;. 14-15Lid&#233; si uv&#283;domili, jak velk&#253; z&#225;zrak Je&#382;&#237;&#353; ud&#283;lal, a s &#250;&#382;asem &#345;&#237;kali: &#8222;To je jist&#283; ten prorok, na kter&#233;ho u&#382; tak dlouho &#269;ek&#225;me.&#8220; A cht&#283;li ho provolat kr&#225;lem, t&#345;eba proti jeho v&#367;li. Je&#382;&#237;&#353; to v&#353;ak poznal, a proto se vr&#225;til s&#225;m do hor.</div><div class="s1">Je&#382;&#237;&#353; jde po vod&#283;</div><div class="p"> 16Kdy&#382; nastal ve&#269;er, ode&#353;li u&#269;edn&#237;ci dol&#367; k jezeru. 17Tma houstla, Je&#382;&#237;&#353; st&#225;le nep&#345;ich&#225;zel, a tak u&#269;edn&#237;ci nasedli do &#269;lunu a plavili se do Kafarnaum. 18Za&#269;al v&#225;t prudk&#253; v&#237;tr a jezero se vzdulo siln&#253;m vlnobit&#237;m. 19Kdy&#382; u&#269;edn&#237;ci urazili p&#283;t &#353;est kilometr&#367; od b&#345;ehu, uvid&#283;li Je&#382;&#237;&#353;e, jak k nim p&#345;ich&#225;z&#237; po vod&#283;. Proto&#382;e ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach. 20Je&#382;&#237;&#353; je v&#353;ak uklidnil: &#8222;Nebojte se, to jsem j&#225;!&#8220; 21Tak ho pozvali s radost&#237; k sob&#283; do &#269;lunu a brzy byli u b&#345;ehu.</div><div class="s1">Je&#382;&#237;&#353; je prav&#253; chl&#233;b z nebe</div><div class="p"> 22Z&#225;stupy na prot&#283;j&#353;&#237;m b&#345;ehu &#269;ekaly na Je&#382;&#237;&#353;e a&#382; do r&#225;na. V&#283;d&#283;ly toti&#382;, &#382;e u&#269;edn&#237;ci odpluli do Kafarnaum bez n&#283;ho na jedin&#233;m &#269;lunu, kter&#253; m&#283;li. 23K m&#237;stu, kde Je&#382;&#237;&#353; nasytil z&#225;stup, p&#345;iplulo p&#345;&#237;&#353;t&#237;ho dne n&#283;kolik &#269;lun&#367; z Tiberiady. 24-25Kdy&#382; lid&#233; poznali, &#382;e se nedo&#269;kaj&#237; ani Je&#382;&#237;&#353;e, ani u&#269;edn&#237;k&#367;, nasedli n&#283;kte&#345;&#237; do t&#283;ch lod&#237;, p&#345;eplavili se do Kafarnaum a tam Je&#382;&#237;&#353;e skute&#269;n&#283; nalezli. Ptali se ho: &#8222;Mist&#345;e, jak jsi se sem dostal?&#8220; 26Je&#382;&#237;&#353; jim m&#237;sto odpov&#283;di &#345;ekl: &#8222;St&#225;le je&#353;t&#283; nech&#225;pete prav&#253; smysl m&#253;ch &#269;in&#367;. Hled&#225;te mne te&#271; jen proto, &#382;e jsem v&#225;s v&#269;era nasytil. 27Pro&#269; se star&#225;te po&#345;&#225;d o tak pom&#237;jiv&#233; v&#283;ci, o j&#237;dlo a pit&#237;? Usilujte o duchovn&#237; pokrm, kter&#253;m byste rostli pro v&#283;&#269;n&#253; &#382;ivot. Nab&#237;z&#237;m v&#225;m ho, proto&#382;e mne k tomu pov&#283;&#345;il B&#367;h, m&#367;j Otec.&#8220; 28&#8222;A co bychom m&#283;li d&#283;lat, abychom se Bohu l&#237;bili?&#8220; ptali se. 29&#8222;B&#367;h od v&#225;s &#382;&#225;d&#225; jenom jedno,&#8220; odpov&#283;d&#283;l. &#8222;V&#283;&#345;te v jeho Syna, kter&#233;ho poslal!&#8220;</div><div class="p"> 30&#8222;Jak n&#225;m dok&#225;&#382;e&#353;, &#382;e jsi Bohem poslan&#253; Mesi&#225;&#353;?&#8220; nam&#237;tli n&#283;kte&#345;&#237;. &#8222;Ty jsi sice nasytil n&#283;kolika chleby z&#225;stup, 31ale Moj&#382;&#237;&#353; d&#283;lal pro na&#353;e p&#345;edky na pou&#353;ti v&#283;t&#353;&#237; z&#225;zraky. Je p&#345;ece o n&#283;m ps&#225;no: &#8218;Sytil je manou &#8211; chlebem z nebe.&#8216;&#8198;&#8220; 32-33&#8222;Ten chl&#233;b jim ned&#225;val Moj&#382;&#237;&#353;, ale m&#367;j Otec,&#8220; &#345;ekl na to Je&#382;&#237;&#353;. &#8222;On v&#225;m nab&#237;z&#237; prav&#253; chl&#233;b a t&#237;m i &#382;ivot v&#283;&#269;n&#253;.&#8220;</div><div class="p"> 34&#8222;Pane,&#8220; prosili ho lid&#233;, &#8222;d&#225;vej n&#225;m ten chl&#233;b po&#345;&#225;d!&#8220; 35&#8222;J&#225; jsem ten &#382;ivotod&#225;rn&#253; chl&#233;b. Kdo p&#345;ijde ke mn&#283;, nebude u&#382; nikdy hladov&#283;t, 36a kdo ve mne uv&#283;&#345;&#237;, nebude nikdy &#382;&#237;znit,&#8220; odpov&#283;d&#283;l jim Je&#382;&#237;&#353; a pokra&#269;oval: &#8222;Sly&#353;eli jste m&#225; slova, vid&#283;li jste m&#233; &#269;iny, a p&#345;ece mi nev&#283;&#345;&#237;te. 37Ka&#382;d&#253;, koho mi B&#367;h d&#225;v&#225;, p&#345;ich&#225;z&#237; ke mn&#283; a j&#225; ho neodm&#237;t&#225;m. 38P&#345;i&#353;el jsem z nebe ne proto, abych d&#283;lal, co chci, ale abych plnil v&#367;li nebesk&#233;ho Otce. 39A ten si p&#345;eje, abych nikoho z t&#283;ch, kter&#233; mi sv&#283;&#345;il, neztratil, ale vzk&#345;&#237;sil je v den sv&#233;ho druh&#233;ho p&#345;&#237;chodu k v&#283;&#269;n&#233;mu &#382;ivotu. 40Bo&#382;&#237; v&#367;le je, aby ka&#382;d&#253;, kdo se rozhodne pro Syna a uv&#283;&#345;&#237; v n&#283;ho, z&#237;skal v&#283;&#269;n&#253; &#382;ivot. J&#225; ho vzk&#345;&#237;s&#237;m v onen den.&#8220;</div><div class="s1">&#381;id&#233; pop&#237;raj&#237;, &#382;e Je&#382;&#237;&#353; je z nebe</div><div class="p"> 41&#381;idy pobou&#345;ilo, &#382;e se p&#345;irovnal ke chlebu p&#345;ich&#225;zej&#237;c&#237;mu z nebe. 42&#8222;Je to p&#345;ece Je&#382;&#237;&#353;, Josef&#367;v syn! Dob&#345;e zn&#225;me jeho rodi&#269;e. A to se n&#225;m odva&#382;uje tvrdit, &#382;e poch&#225;z&#237; z nebe?&#8220; volali rozho&#345;&#269;en&#283;. 43&#8222;Nevzp&#237;rejte se tomu,&#8220; &#345;ekl Je&#382;&#237;&#353;. 44&#8222;S&#225;m B&#367;h mne poslal k v&#225;m a v&#225;s p&#345;iv&#225;d&#237; ke mn&#283;, abyste ve mne uv&#283;&#345;ili a j&#225; v&#225;s vzk&#345;&#237;sil k v&#283;&#269;n&#233;mu &#382;ivotu. 45Proroci p&#345;ece p&#345;edpov&#283;d&#283;li, &#382;e B&#367;h ke ka&#382;d&#233;mu &#269;lov&#283;ku promluv&#237;. Kdo db&#225; na tento Otc&#367;v hlas, p&#345;ijde ur&#269;it&#283; ke mn&#283;. 46To ov&#353;em neznamen&#225;, &#382;e pozn&#225; o Bohu v&#353;echno &#8211; jenom j&#225; jsem Otce vid&#283;l a zn&#225;m ho. 47Znovu v&#225;m opakuji, &#382;e ka&#382;d&#253;, kdo mi uv&#283;&#345;&#237;, z&#237;sk&#225;v&#225; v&#283;&#269;n&#253; &#382;ivot. 48J&#225; jsem ten &#382;ivotod&#225;rn&#253; chl&#233;b. 49Va&#353;i p&#345;edkov&#233; jedli na pou&#353;ti manu, a p&#345;esto zem&#345;eli. 50-51Kdo v&#353;ak okus&#237; skute&#269;n&#253; nebesk&#253; chl&#233;b &#8211; a to jsem j&#225;, nezem&#345;e. Kdo se mnou syt&#237;, bude v&#283;&#269;n&#283; &#382;&#237;t. T&#237;m chlebem je m&#233; t&#283;lo a j&#225; je ob&#283;tuji, aby sv&#283;t mohl &#382;&#237;t.&#8220;</div><div class="p"> 52To vyvolalo mezi poslucha&#269;i nov&#253; rozruch: &#8222;Jak si to p&#345;edstavuje, co&#382;pak m&#367;&#382;eme j&#237;st jeho t&#283;lo?&#8220; 53Na to jim Je&#382;&#237;&#353; &#345;ekl: &#8222;Je to tak. &#381;&#225;dn&#253; z v&#225;s s&#225;m o sob&#283; nebude &#382;&#237;t v&#283;&#269;n&#283;. Chcete-li m&#237;t v&#283;&#269;n&#253; &#382;ivot, mus&#237;te se sytit m&#253;m t&#283;lem a krv&#237;. 54Jedin&#283; ten, kdo p&#345;ijme moji ob&#283;&#357;, bude &#382;&#237;t na v&#283;ky a j&#225; ho vzk&#345;&#237;s&#237;m v posledn&#237; den. 55Moje ob&#283;&#357; je v&#225;&#353; prav&#253; duchovn&#237; pokrm a n&#225;poj. 56-58Kdo ji p&#345;ijme, ten je se mnou nerozlu&#269;n&#283; spojen. J&#225; mu budu zdrojem &#382;ivota, kter&#253; vyv&#283;r&#225; z Otce. Proto je moje ob&#283;&#357; ten prav&#253; nebesk&#253; chl&#233;b. Va&#353;i p&#345;edkov&#233; jedli manu, a p&#345;ece zem&#345;eli. Jestli&#382;e vy p&#345;ijmete mne jako sv&#367;j chl&#233;b, budete &#382;&#237;t v&#283;&#269;n&#283;.&#8220; 59To Je&#382;&#237;&#353; prohl&#225;sil v kafarnaumsk&#233; synagoze.</div><div class="s1">N&#283;kte&#345;&#237; z u&#269;edn&#237;k&#367; opou&#353;t&#283;j&#237; Je&#382;&#237;&#353;e</div><div class="p"> 60Mnoz&#237; z jeho dosavadn&#237;ch p&#345;&#237;vr&#382;enc&#367; te&#271; &#345;&#237;kali: &#8222;Co je to za nesmysly, to se ned&#225; poslouchat!&#8220; 61Je&#382;&#237;&#353; usly&#353;el, &#382;e se je ho poslucha&#269;i rozho&#345;&#269;uj&#237;, a zeptal se jich: &#8222;To je v&#225;m kamenem &#250;razu? 62A co &#345;eknete, a&#382; uvid&#237;te, jak vystupuji tam, odkud jsem p&#345;i&#353;el? 63Mluvil jsem o duchovn&#237;ch skute&#269;nostech, ale vy ch&#225;pete moje v&#253;roky hmotn&#283;. V&#225;&#353; rozum na to nesta&#269;&#237;, jenom Duch v&#225;m pom&#367;&#382;e, abyste pochopili a z&#237;skali tak &#382;ivot. 64Ale n&#283;kte&#345;&#237; mi nev&#283;&#345;&#237;te.&#8220; Je&#382;&#237;&#353; toti&#382; hned poznal, kdo k n&#283;mu p&#345;istupoval s ned&#367;v&#283;rou a kdo ho zrad&#237;. 65Pak dodal: &#8222;Proto jsem v&#225;m &#345;ekl, &#382;e v&#225;m ke mn&#283; m&#367;&#382;e otev&#345;&#237;t cestu jedin&#283; B&#367;h.&#8220;</div><div class="p"> 66Tehdy Je&#382;&#237;&#353;e opustilo mnoho dosavadn&#237;ch p&#345;&#237;vr&#382;enc&#367;. 67Obr&#225;til se tedy ke sv&#253;m dvan&#225;cti nejbli&#382;&#353;&#237;m s ot&#225;zkou: &#8222;Co vy, chcete m&#283; tak&#233; opustit?&#8220; 68&#352;imon Petr odpov&#283;d&#283;l za v&#353;echny: &#8222;Pane, ke komu bychom &#353;li? Tvoje slova pro n&#225;s znamenaj&#237; v&#283;&#269;n&#253; &#382;ivot. 69Uv&#283;&#345;ili jsme a poznali, &#382;e jsi Kristus, Bo&#382;&#237; Syn.&#8220; 70Je&#382;&#237;&#353; na to &#345;ekl: &#8222;V&#225;s dvan&#225;ct jsem si vyvolil, a p&#345;ece i v jednom z v&#225;s je &#271;&#225;bel.&#8220; 71Myslel t&#237;m Jid&#225;&#353;e, syna &#352;imona I&#353;kariotsk&#233;ho. V&#283;d&#283;l, &#382;e ten ho zrad&#237;, t&#345;eba&#382;e byl jedn&#237;m z jeho dvan&#225;cti u&#269;edn&#237;k&#367;.</div>
 </div>
 </div>
</div>

Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské. Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech. Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před velikonočními svátky a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“ (Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.) Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.“ Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil: „Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře!“ „Zařiďte, ať se všichni lidé posadí,“ přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc.
Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl. Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: „Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar.“ Nasbírali dvanáct košů zbytků. Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: „To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme.“ A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.

Když nastal večer, odešli učedníci dolů k jezeru. Tma houstla, Ježíš stále nepřicházel, a tak učedníci nasedli do člunu a plavili se do Kafarnaum. Začal vát prudký vítr a jezero se vzdulo silným vlnobitím. Když učedníci urazili pět šest kilometrů od břehu, uviděli Ježíše, jak k nim přichází po vodě. Protože ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach. Ježíš je však uklidnil: „Nebojte se, to jsem já!“ Tak ho pozvali s radostí k sobě do člunu a brzy byli u břehu.

Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána. Věděly totiž, že učedníci odpluli do Kafarnaum bez něho na jediném člunu, který měli. K místu, kde Ježíš nasytil zástup, připlulo příštího dne několik člunů z Tiberiady. Když lidé poznali, že se nedočkají ani Ježíše, ani učedníků, nasedli někteří do těch lodí, přeplavili se do Kafarnaum a tam Ježíše skutečně nalezli. Ptali se ho: „Mistře, jak jsi se sem dostal?“ Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil. Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“ „A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ ptali se. „Bůh od vás žádá jenom jedno,“ odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“
„Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“ namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup, ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘ “ „Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec,“ řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“
„Pane,“ prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“ „Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět, a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit,“ odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte. Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám. Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce. A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu. Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“

Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe. „Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“ volali rozhořčeně. „Nevzpírejte se tomu,“ řekl Ježíš. „Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu. Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně. To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho. Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život. Já jsem ten životodárný chléb. Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli. Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře. Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“
To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“ Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví. Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den. Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj. Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen. Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce. Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“ To Ježíš prohlásil v kafarnaumské synagoze.

Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“ Ježíš uslyšel, že se je ho posluchači rozhořčují, a zeptal se jich: „To je vám kamenem úrazu? A co řeknete, až uvidíte, jak vystupuji tam, odkud jsem přišel? Mluvil jsem o duchovních skutečnostech, ale vy chápete moje výroky hmotně. Váš rozum na to nestačí, jenom Duch vám pomůže, abyste pochopili a získali tak život. Ale někteří mi nevěříte.“ Ježíš totiž hned poznal, kdo k němu přistupoval s nedůvěrou a kdo ho zradí. Pak dodal: „Proto jsem vám řekl, že vám ke mně může otevřít cestu jedině Bůh.“
Tehdy Ježíše opustilo mnoho dosavadních přívrženců. Obrátil se tedy ke svým dvanácti nejbližším s otázkou: „Co vy, chcete mě také opustit?“ Šimon Petr odpověděl za všechny: „Pane, ke komu bychom šli? Tvoje slova pro nás znamenají věčný život. Uvěřili jsme a poznali, že jsi Kristus, Boží Syn.“ Ježíš na to řekl: „Vás dvanáct jsem si vyvolil, a přece i v jednom z vás je ďábel.“ Myslel tím Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Věděl, že ten ho zradí, třebaže byl jedním z jeho dvanácti učedníků.

Слухаць Jan 6