1 Mojžíšova 8
8
1Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. 2A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe. 3I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech, 4Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. 5Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor. 6I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal, 7Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. 8Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země. 9Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu. 10A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. 11I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země. 12I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více. 13I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země. 14Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země. 15I mluvil Bůh k Noé, řka: 16Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou. 17Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi. 18I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním; 19Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu. 20Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři. 21I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil. 22Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.
Избрани в момента:
1 Mojžíšova 8: BKR
Маркирай стих
Споделяне
Копиране
Искате ли вашите акценти да бъдат запазени на всички ваши устройства? Регистрирайте се или влезте
PUBLIC DOMAIN
1 Mojžíšova 8
8
1Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. 2A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe. 3I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech, 4Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. 5Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor. 6I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal, 7Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. 8Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země. 9Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu. 10A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. 11I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země. 12I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více. 13I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země. 14Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země. 15I mluvil Bůh k Noé, řka: 16Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou. 17Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi. 18I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním; 19Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu. 20Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři. 21I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil. 22Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.
Избрани в момента:
:
Маркирай стих
Споделяне
Копиране
Искате ли вашите акценти да бъдат запазени на всички ваши устройства? Регистрирайте се или влезте
PUBLIC DOMAIN