Žalmy 106
106
1Haleluja!
Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství,
kdo jeho chválu plně vypoví?
3Blaze těm, kteří se drží práva,
kdo žijí spravedlivě v každý čas!
4Pamatuj na mě, Hospodine,
až svému lidu přízeň prokážeš,
se svojí spásou navštiv mě!
5Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit,
s tvým národem ať se mohu veselit
a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží!
6Zhřešili jsme jako už naši otcové,
zkazili jsme se a jednali jsme zle.
7Naši otcové v Egyptě
nepochopili divy tvé!
Na velikost tvé lásky nepamatovali,
u Rudého moře Nejvyššího#rekonstruované znění, srov. Žalm 78:17, 56 (MT opakuje u moře) dráždili.
8Zachránil je však pro své jméno,
aby ukázal své hrdinství.
9Rudému moři pohrozil, a vyschlo,
provedl je hlubinami jako po poušti!
10Zachránil je před jejich soky,
vykoupil je ze spárů nepřátel.
11Voda se zavřela nad jejich trýzniteli,
ani jediný z nich neutek.
12Tehdy věřili jeho zaslíbením,
tehdy ho chválili se zpěvem.
13Rychle však zapomněli na jeho činy,
nechtěli čekat, jak se rozhodne.
14Propadli lačnosti v oné poušti,
Boha pokoušeli v pustině.
15Poskytl jim tedy, oč tolik stáli,
dopustil však na ně úbytě.
16Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše
a na Hospodinova svatého, Árona.
17Země se otevřela, Dátana pohltila,
Abiramovu hordu pohřbila.
18Oheň vyšlehl proti té tlupě,
spálil ty darebáky plamenem!
19Na Orébu si potom tele udělali
a tomu odlitku se klaněli.
20Slávu svého Boha tenkrát vyměnili
za sochu býka, co trávu jí!
21Zapomněli na Boha, svého spasitele,
jenž konal veliké věci v Egyptě:
22zázraky činil v zemi Chamově,
u Rudého moře věci předivné.
23Byl by je vyhladil, jak rozhodl se,
nebýt jeho vyvoleného Mojžíše.
Ten se v té roztržce postavil před něj,
a tak odvrátil jeho zhoubný hněv.
24Potom však pohrdli krásnou zemí,
jeho zaslíbení věřit nechtěli.
25Ve svých stanech se dali do reptání,
poslouchat Hospodina odmítli.
26Pozvedl tedy ruku k přísaze,
že je nechá padnout na poušti,
27že jejich símě rozežene po národech,
po cizích zemích že je rozpráší.
28Potom se s modlou Baal-peor spřáhli,
jedli oběti patřící mršinám.
29Boha tak popudili svými činy,
že mezi nimi propukla pohroma.
30Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo,
a Hospodin tu ránu zastavil.
31Početl mu to za spravedlnost
po všechna pokolení, navěky.
32Při vodách Meriby ho znovu popudili,
až také Mojžíš kvůli nim pochybil.
33V duchu ho tehdy tolik rozhořčili,
že se unáhlil svými rty.
34Potom nevyhladili národy,
o kterých jim to Hospodin poručil.
35Promísili se s pohany,
naučili se jejich způsoby!
36Začali uctívat jejich modly,
do jejich pasti se zapletli.
37I svoje syny jim obětovali,
své dcery ďáblům dávali!
38Nevinnou krev tehdy prolévali,
krev synů svých a svých dcer.
Modlám v Kanaánu je obětovali –
tou krví byla poskvrněna zem!
39Svými skutky takto pošpinili se,
a svými činy smilnili.
40Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem,
své dědictví si zošklivil!
41Napospas pohanům proto zanechal je,
aby jejich sokové vládli nad nimi.
42Utiskovali je jejich nepřátelé,
sraženi byli do jejich područí.
43Znovu a znovu zachraňoval je,
oni ho ale vědomě dráždili –
ve své špatnosti klesali stále níž!
44On ale viděl jejich tíseň,
kdykoli slyšel jejich křik.
45Pamatoval na smlouvu svou s nimi,
ve své velké lásce byl pohnut lítostí.
46Proto k nim nakonec probudil soucit
všech, kdo je drželi v zajetí.
47Zachraň nás, Hospodine, náš Bože,
a z národů nás posbírej!
Tvé svaté jméno ať oslavíme,
tvou chválou ať se chlubíme!
48Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až navěky!
Ať všechen lid odpoví: Amen!
Haleluja!
Currently Selected:
Žalmy 106: B21
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna
Žalmy 106
106
1Haleluja!
Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství,
kdo jeho chválu plně vypoví?
3Blaze těm, kteří se drží práva,
kdo žijí spravedlivě v každý čas!
4Pamatuj na mě, Hospodine,
až svému lidu přízeň prokážeš,
se svojí spásou navštiv mě!
5Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit,
s tvým národem ať se mohu veselit
a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží!
6Zhřešili jsme jako už naši otcové,
zkazili jsme se a jednali jsme zle.
7Naši otcové v Egyptě
nepochopili divy tvé!
Na velikost tvé lásky nepamatovali,
u Rudého moře Nejvyššího#rekonstruované znění, srov. Žalm 78:17, 56 (MT opakuje u moře) dráždili.
8Zachránil je však pro své jméno,
aby ukázal své hrdinství.
9Rudému moři pohrozil, a vyschlo,
provedl je hlubinami jako po poušti!
10Zachránil je před jejich soky,
vykoupil je ze spárů nepřátel.
11Voda se zavřela nad jejich trýzniteli,
ani jediný z nich neutek.
12Tehdy věřili jeho zaslíbením,
tehdy ho chválili se zpěvem.
13Rychle však zapomněli na jeho činy,
nechtěli čekat, jak se rozhodne.
14Propadli lačnosti v oné poušti,
Boha pokoušeli v pustině.
15Poskytl jim tedy, oč tolik stáli,
dopustil však na ně úbytě.
16Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše
a na Hospodinova svatého, Árona.
17Země se otevřela, Dátana pohltila,
Abiramovu hordu pohřbila.
18Oheň vyšlehl proti té tlupě,
spálil ty darebáky plamenem!
19Na Orébu si potom tele udělali
a tomu odlitku se klaněli.
20Slávu svého Boha tenkrát vyměnili
za sochu býka, co trávu jí!
21Zapomněli na Boha, svého spasitele,
jenž konal veliké věci v Egyptě:
22zázraky činil v zemi Chamově,
u Rudého moře věci předivné.
23Byl by je vyhladil, jak rozhodl se,
nebýt jeho vyvoleného Mojžíše.
Ten se v té roztržce postavil před něj,
a tak odvrátil jeho zhoubný hněv.
24Potom však pohrdli krásnou zemí,
jeho zaslíbení věřit nechtěli.
25Ve svých stanech se dali do reptání,
poslouchat Hospodina odmítli.
26Pozvedl tedy ruku k přísaze,
že je nechá padnout na poušti,
27že jejich símě rozežene po národech,
po cizích zemích že je rozpráší.
28Potom se s modlou Baal-peor spřáhli,
jedli oběti patřící mršinám.
29Boha tak popudili svými činy,
že mezi nimi propukla pohroma.
30Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo,
a Hospodin tu ránu zastavil.
31Početl mu to za spravedlnost
po všechna pokolení, navěky.
32Při vodách Meriby ho znovu popudili,
až také Mojžíš kvůli nim pochybil.
33V duchu ho tehdy tolik rozhořčili,
že se unáhlil svými rty.
34Potom nevyhladili národy,
o kterých jim to Hospodin poručil.
35Promísili se s pohany,
naučili se jejich způsoby!
36Začali uctívat jejich modly,
do jejich pasti se zapletli.
37I svoje syny jim obětovali,
své dcery ďáblům dávali!
38Nevinnou krev tehdy prolévali,
krev synů svých a svých dcer.
Modlám v Kanaánu je obětovali –
tou krví byla poskvrněna zem!
39Svými skutky takto pošpinili se,
a svými činy smilnili.
40Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem,
své dědictví si zošklivil!
41Napospas pohanům proto zanechal je,
aby jejich sokové vládli nad nimi.
42Utiskovali je jejich nepřátelé,
sraženi byli do jejich područí.
43Znovu a znovu zachraňoval je,
oni ho ale vědomě dráždili –
ve své špatnosti klesali stále níž!
44On ale viděl jejich tíseň,
kdykoli slyšel jejich křik.
45Pamatoval na smlouvu svou s nimi,
ve své velké lásce byl pohnut lítostí.
46Proto k nim nakonec probudil soucit
všech, kdo je drželi v zajetí.
47Zachraň nás, Hospodine, náš Bože,
a z národů nás posbírej!
Tvé svaté jméno ať oslavíme,
tvou chválou ať se chlubíme!
48Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až navěky!
Ať všechen lid odpoví: Amen!
Haleluja!
Currently Selected:
:
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna