Jan 6
6
1Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské. 2A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými. 3I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými. 4Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský. 5Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito? 6(Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.) 7Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal. 8Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra: 9Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé? 10I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců. 11Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli. 12A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou. 13I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli. 14Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět. 15Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný. 16Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři. 17A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim. 18Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se. 19A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se. 20On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se. 21I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili. 22Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili, 23(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,) 24Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše. 25A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel? 26Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste. 27Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec. 28Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží? 29Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal. 30I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš? 31Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti. 32Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý. 33Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu. 34A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky. 35I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy. 36Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte. 37Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven. 38Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal. 39Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den. 40A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. 41I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil. 42A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil? 43Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek. 44Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. 45Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně. 46Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce. 47Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný. 48Jáť jsem ten chléb života. 49Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli. 50Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť. 51Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa. 52Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti? 53I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě. 54Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den. 55Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj. 56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. 57Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne. 58Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky. 59Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum. 60Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti? 61Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží? 62Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl? 63Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou. 64Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi. 65I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého. 66A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více. 67Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti? 68I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš. 69A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého. 70Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest. 71A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.
Currently Selected:
Jan 6: BKR
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
PUBLIC DOMAIN
Jan 6
6
1Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské. 2A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými. 3I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými. 4Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský. 5Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito? 6(Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.) 7Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal. 8Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra: 9Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé? 10I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců. 11Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli. 12A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou. 13I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli. 14Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět. 15Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný. 16Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři. 17A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim. 18Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se. 19A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se. 20On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se. 21I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili. 22Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili, 23(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,) 24Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše. 25A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel? 26Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste. 27Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec. 28Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží? 29Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal. 30I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš? 31Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti. 32Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý. 33Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu. 34A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky. 35I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy. 36Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte. 37Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven. 38Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal. 39Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den. 40A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. 41I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil. 42A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil? 43Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek. 44Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. 45Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně. 46Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce. 47Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný. 48Jáť jsem ten chléb života. 49Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli. 50Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť. 51Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa. 52Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti? 53I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě. 54Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den. 55Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj. 56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. 57Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne. 58Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky. 59Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum. 60Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti? 61Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží? 62Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl? 63Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou. 64Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi. 65I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého. 66A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více. 67Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti? 68I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš. 69A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého. 70Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest. 71A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.
Currently Selected:
:
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
PUBLIC DOMAIN