Jób 41
41
1Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou? 2Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest. 3Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho. 4Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí? 5Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza. 6Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze. 7Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně. 8Jedna druhé se přídrží, a nedělí se. 9Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání. 10Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují. 11Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce. 12Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází. 13V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost. 14Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje. 15Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu. 16Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují. 17Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř. 18Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé. 19Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové. 20Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím. 21Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě. 22Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři. 23Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny. 24Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu. 25Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Currently Selected:
Jób 41: BKR
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
PUBLIC DOMAIN
Jób 41
41
1Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou? 2Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest. 3Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho. 4Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí? 5Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza. 6Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze. 7Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně. 8Jedna druhé se přídrží, a nedělí se. 9Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání. 10Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují. 11Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce. 12Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází. 13V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost. 14Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje. 15Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu. 16Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují. 17Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř. 18Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé. 19Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové. 20Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím. 21Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě. 22Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři. 23Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny. 24Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu. 25Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Currently Selected:
:
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
PUBLIC DOMAIN