Žalmy 102
102
1Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. 2Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. 3Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 4Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 5Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 6Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 7Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 8Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 9Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 10Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 11Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 12Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 13Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 14Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 15Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 16Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 17Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 18Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 19Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 20Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 21Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 22Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 23Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 24Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 25Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 26I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 27Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 28Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 29Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Currently Selected:
Žalmy 102: BKR
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
PUBLIC DOMAIN
Žalmy 102
102
1Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. 2Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. 3Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 4Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 5Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 6Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 7Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 8Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 9Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 10Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 11Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 12Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 13Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 14Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 15Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 16Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 17Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 18Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 19Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 20Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 21Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 22Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 23Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 24Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 25Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 26I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 27Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 28Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 29Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Currently Selected:
:
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
PUBLIC DOMAIN