Skutky 7
7
Štěpánova řeč
1Velekněz řekl: “Je tomu [skutečně] tak?” 2A on začal mluvit: “Muži bratři a otcové, poslyšte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usadil v Cháranu, 3a řekl mu: "Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu." 4Potom vyšel z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. A odtud jej Bůh po smrti jeho otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte. 5A nedal mu v ní za dědictví ani píď#ř.: krok nohy (pravděpod. místo, na kterém by stál) země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a po něm jeho potomstvu,#ř.: semeni; srv. Gn 12,7; 13,15; 15,5.18; 17,8; 24,7; 48,4 ačkoliv ještě neměl dítě. 6Bůh promluvil takto:#var.: k němu "Jeho potomci#ř.: semeno budou žít jako cizinci v cizí zemi; tam je zotročí a čtyři sta let s nimi budou zle nakládat. 7Ale národ, jemuž budou otročit, budu soudit já," řekl Bůh, "a potom vyjdou a budou mi sloužit#n.: mne uctívat na tomto místě." 8I dal mu smlouvu obřízky. A tak, když zplodil Izáka, osmý den ho obřezal; podobně i Izák obřezal Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.
9Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním, 10vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu milost i moudrost před faraonem, egyptským králem, a ten ho ustanovil vládcem nad Egyptem i [nad] celým svým domem. 11Potom přišel na celý Egypt#var.: celou egyptskou zemi i Kanaán hlad a veliké soužení, a naši otcové nenalézali obživu.#ř.: pokrmy; Gn 42,5 12Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, vyslal tam naše otce poprvé. 13Při druhé návštěvě se Josef dal svým bratřím poznat#HL; Gn 45,1–4 a Josefův rod#n : rodina se stal faraonovi známým.#ř.: zjevným; Gn 45,16 14Josef poslal vzkaz a zavolal k sobě svého otce Jákoba a celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší. 15A sestoupil Jákob do Egypta a zemřel on i naši otcové. 16Přenesli je do Sichemu a uložili v hrobce, kterou Abraham koupil za stříbro#ř.: cenu stříbra; Gn 23,16 od synů Emorových v Sichemu.#var.: Emora (otce / syna) Sichemova; Gn 33,19; 50,13
17Jak se však přibližoval čas zaslíbení, které Bůh vyhlásil#var.: zaslíbil Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se, 18dokud [v#ř.: nad Egyptem Egyptě] nepovstal jiný král, který Josefa neznal. 19Ten s naším rodem jednal lstivě a zle a přinutil [naše] otce odkládat své novorozence, aby nezůstávali naživu. 20V té době se narodil Mojžíš a byl krásný před Bohem.#prav. zn. "velice krásný"; srv. Ex 2,2. Tři měsíce byl chován v domě svého otce. 21A když ho odložili, vzala si jej faraonova dcera a starala se o něj jako o svého syna. 22Mojžíš byl vychován ve vší egyptské moudrosti#[to není v StS výslovně uvedeno, ale zmiňují to historikové Filó i Josephus]; 1Kr 4,30 a byl mocný ve slovech i ve svých skutcích.
23A když se dovršoval jeho čtyřicátý rok, vstoupila mu na srdce myšlenka, aby se podíval na své bratry, syny Izraele. 24A uviděl, jak se jednomu z nich děje křivda ; zastal se ho a pomstil utiskovaného tím, že Egypťana zabil.#ř.: udeřil / srazil 25Domníval se, že [jeho] bratři pochopí, že jim Bůh dává skrze jeho ruku vysvobození, ale oni to nepochopili. 26Druhého dne se u nich objevil, když se hádali;#n.: prali snažil se je přivést k pokoji slovy: "Muži, jste bratři, proč ubližujete jeden druhému?" 27Ale ten, který ubližoval svému bližnímu, ho odstrčil a řekl: "Kdo tě ustanovil nad námi vládcem a soudcem? 28Snad mě nechceš zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?" 29Kvůli těm slovům#n.: Při těch slovech; ř.: V tom slovu Mojžíš utekl a bydlel jako cizinec v zemi madiánské, kde zplodil dva syny.
30A když se dovršilo čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaj [Pánův] anděl v plameni hořícího keře. 31Když to Mojžíš uviděl, divil se tomu vidění; šel blíž, aby se pozorně podíval, a tu zazněl#ř.: stal se Pánův hlas: 32"Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, [Bůh] Izákův a [Bůh] Jákobův." Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat. 33Pán mu řekl: "Zuj#ř.: Rozvaž si z nohou sandály, neboť místo, na kterém stojíš, je země svatá. 34Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich sténání. I sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A teď jdi, posílám tě do Egypta." 35Toho Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: "Kdo tě [nad námi] ustanovil vládcem a soudcem?", toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele prostřednictvím#ř.: s rukou anděla, který se mu ukázal v tom keři. 36Ten je vyvedl a činil divy a znamení v egyptské zemi, při Rudém moři i v pustině po čtyřicet let. 37To je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: "Bůh vám z vašich bratrů vzbudí proroka, tak jako mne. [Toho poslouchejte.]" 38To je ten, který byl ve shromáždění#ř. ekklésia [obecné užití slova, které se se stalo výrazem pro "církev"] v pustině prostředníkem mezi#ř.: s andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova,#ř.: výroky aby nám#var.: vám je dal. 39Jemu se naši otcové nechtěli poddat,#ř.: stát se poslušnými; Neh 9,16 ale zavrhli ho a obrátili se ve svých srdcích do Egypta 40a řekli Áronovi: "Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z Egyptské země." 41I udělali v těch dnech tele, přinesli té modle oběť a veselili se ze skutků svých rukou. 42Bůh se od nich odvrátil a vydal je, aby sloužili nebeskému vojsku, jak je napsáno v knize Proroků: "Což jste mně po těch čtyřicet let na pustině přinášeli krvavé oběti a dary, dome izraelský? 43Nosili jste stánek Molocha a hvězdu [vašeho] boha Remfana, obrazy,#n.: sochy které jste si udělali, abyste se jim klaněli. Přestěhuji vás až za Babylon."
44Naši otcové měli v pustině stánek svědectví, jak nařídil ten, jenž mluvil k Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který uviděl. 45Ten také naši otcové převzali a vnesli s Jozuem do země#ř.: vlastnictví pohanů,#ř.: národů které Bůh zahnal před našimi#ř.: od tváře našich … otci. Tak to bylo až do dnů Davidových, 46který nalezl milost před Bohem a žádal, aby směl vyhledat příbytek pro Boha#var.: dům Jákobův Jákobova. 47Teprve Šalomoun mu však vystavěl dům. 48Ale Nejvyšší nebydlí v domech zhotovených lidskýma rukama, jak praví prorok: 49"Nebe je mým trůnem, země podnoží mých nohou. Jaký dům mi vystavíte, praví Pán, nebo jaké bude místo mého spočinutí? 50Což to všechno neučinila má ruka?"
51Vy tvrdošíjní, vy lidé neobřezaného srdce i uší, stále vzdorujete Duchu Svatému ; jak vaši otcové, tak i vy! 52Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého ; vy jste se nyní stali jeho zrádci a vrahy, 53vy, kteří jste přijali Zákon skrze anděly,#n.: nařízením andělů; ř.: k nařízení andělů; (viz Ga 3,19 a He 2,2) ale nezachovali jste jej.”
Kamenování Štěpána
54Když to slyšeli, běsnili#ř.: byli rozřezáváni (jako pilou); 5,33 ve svých srdcích a skřípali proti němu zuby. 55Ale on, plný Ducha Svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží, 56a řekl: “Hle, vidím nebesa rozevřená#var.: otevřená a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží.” 57Oni však vykřikli velikým hlasem, zacpali si uši a společně se na něho vrhli. 58Vyhnali ho ven z města a kamenovali. Svědkové odložili své pláště k nohám mladíka, který se jmenoval Saul. 59A kamenovali Štěpána, který vzýval Pána a říkal: “Pane Ježíši, přijmi mého ducha.” 60Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem: “Pane, nepočítej jim tento hřích.” Když to řekl, zesnul.
Currently Selected:
Skutky 7: CSP
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Skutky 7
7
Štěpánova řeč
1Velekněz řekl: “Je tomu [skutečně] tak?” 2A on začal mluvit: “Muži bratři a otcové, poslyšte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usadil v Cháranu, 3a řekl mu: "Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu." 4Potom vyšel z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. A odtud jej Bůh po smrti jeho otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte. 5A nedal mu v ní za dědictví ani píď#ř.: krok nohy (pravděpod. místo, na kterém by stál) země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a po něm jeho potomstvu,#ř.: semeni; srv. Gn 12,7; 13,15; 15,5.18; 17,8; 24,7; 48,4 ačkoliv ještě neměl dítě. 6Bůh promluvil takto:#var.: k němu "Jeho potomci#ř.: semeno budou žít jako cizinci v cizí zemi; tam je zotročí a čtyři sta let s nimi budou zle nakládat. 7Ale národ, jemuž budou otročit, budu soudit já," řekl Bůh, "a potom vyjdou a budou mi sloužit#n.: mne uctívat na tomto místě." 8I dal mu smlouvu obřízky. A tak, když zplodil Izáka, osmý den ho obřezal; podobně i Izák obřezal Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.
9Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním, 10vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu milost i moudrost před faraonem, egyptským králem, a ten ho ustanovil vládcem nad Egyptem i [nad] celým svým domem. 11Potom přišel na celý Egypt#var.: celou egyptskou zemi i Kanaán hlad a veliké soužení, a naši otcové nenalézali obživu.#ř.: pokrmy; Gn 42,5 12Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, vyslal tam naše otce poprvé. 13Při druhé návštěvě se Josef dal svým bratřím poznat#HL; Gn 45,1–4 a Josefův rod#n : rodina se stal faraonovi známým.#ř.: zjevným; Gn 45,16 14Josef poslal vzkaz a zavolal k sobě svého otce Jákoba a celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší. 15A sestoupil Jákob do Egypta a zemřel on i naši otcové. 16Přenesli je do Sichemu a uložili v hrobce, kterou Abraham koupil za stříbro#ř.: cenu stříbra; Gn 23,16 od synů Emorových v Sichemu.#var.: Emora (otce / syna) Sichemova; Gn 33,19; 50,13
17Jak se však přibližoval čas zaslíbení, které Bůh vyhlásil#var.: zaslíbil Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se, 18dokud [v#ř.: nad Egyptem Egyptě] nepovstal jiný král, který Josefa neznal. 19Ten s naším rodem jednal lstivě a zle a přinutil [naše] otce odkládat své novorozence, aby nezůstávali naživu. 20V té době se narodil Mojžíš a byl krásný před Bohem.#prav. zn. "velice krásný"; srv. Ex 2,2. Tři měsíce byl chován v domě svého otce. 21A když ho odložili, vzala si jej faraonova dcera a starala se o něj jako o svého syna. 22Mojžíš byl vychován ve vší egyptské moudrosti#[to není v StS výslovně uvedeno, ale zmiňují to historikové Filó i Josephus]; 1Kr 4,30 a byl mocný ve slovech i ve svých skutcích.
23A když se dovršoval jeho čtyřicátý rok, vstoupila mu na srdce myšlenka, aby se podíval na své bratry, syny Izraele. 24A uviděl, jak se jednomu z nich děje křivda ; zastal se ho a pomstil utiskovaného tím, že Egypťana zabil.#ř.: udeřil / srazil 25Domníval se, že [jeho] bratři pochopí, že jim Bůh dává skrze jeho ruku vysvobození, ale oni to nepochopili. 26Druhého dne se u nich objevil, když se hádali;#n.: prali snažil se je přivést k pokoji slovy: "Muži, jste bratři, proč ubližujete jeden druhému?" 27Ale ten, který ubližoval svému bližnímu, ho odstrčil a řekl: "Kdo tě ustanovil nad námi vládcem a soudcem? 28Snad mě nechceš zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?" 29Kvůli těm slovům#n.: Při těch slovech; ř.: V tom slovu Mojžíš utekl a bydlel jako cizinec v zemi madiánské, kde zplodil dva syny.
30A když se dovršilo čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaj [Pánův] anděl v plameni hořícího keře. 31Když to Mojžíš uviděl, divil se tomu vidění; šel blíž, aby se pozorně podíval, a tu zazněl#ř.: stal se Pánův hlas: 32"Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, [Bůh] Izákův a [Bůh] Jákobův." Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat. 33Pán mu řekl: "Zuj#ř.: Rozvaž si z nohou sandály, neboť místo, na kterém stojíš, je země svatá. 34Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich sténání. I sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A teď jdi, posílám tě do Egypta." 35Toho Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: "Kdo tě [nad námi] ustanovil vládcem a soudcem?", toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele prostřednictvím#ř.: s rukou anděla, který se mu ukázal v tom keři. 36Ten je vyvedl a činil divy a znamení v egyptské zemi, při Rudém moři i v pustině po čtyřicet let. 37To je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: "Bůh vám z vašich bratrů vzbudí proroka, tak jako mne. [Toho poslouchejte.]" 38To je ten, který byl ve shromáždění#ř. ekklésia [obecné užití slova, které se se stalo výrazem pro "církev"] v pustině prostředníkem mezi#ř.: s andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova,#ř.: výroky aby nám#var.: vám je dal. 39Jemu se naši otcové nechtěli poddat,#ř.: stát se poslušnými; Neh 9,16 ale zavrhli ho a obrátili se ve svých srdcích do Egypta 40a řekli Áronovi: "Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z Egyptské země." 41I udělali v těch dnech tele, přinesli té modle oběť a veselili se ze skutků svých rukou. 42Bůh se od nich odvrátil a vydal je, aby sloužili nebeskému vojsku, jak je napsáno v knize Proroků: "Což jste mně po těch čtyřicet let na pustině přinášeli krvavé oběti a dary, dome izraelský? 43Nosili jste stánek Molocha a hvězdu [vašeho] boha Remfana, obrazy,#n.: sochy které jste si udělali, abyste se jim klaněli. Přestěhuji vás až za Babylon."
44Naši otcové měli v pustině stánek svědectví, jak nařídil ten, jenž mluvil k Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který uviděl. 45Ten také naši otcové převzali a vnesli s Jozuem do země#ř.: vlastnictví pohanů,#ř.: národů které Bůh zahnal před našimi#ř.: od tváře našich … otci. Tak to bylo až do dnů Davidových, 46který nalezl milost před Bohem a žádal, aby směl vyhledat příbytek pro Boha#var.: dům Jákobův Jákobova. 47Teprve Šalomoun mu však vystavěl dům. 48Ale Nejvyšší nebydlí v domech zhotovených lidskýma rukama, jak praví prorok: 49"Nebe je mým trůnem, země podnoží mých nohou. Jaký dům mi vystavíte, praví Pán, nebo jaké bude místo mého spočinutí? 50Což to všechno neučinila má ruka?"
51Vy tvrdošíjní, vy lidé neobřezaného srdce i uší, stále vzdorujete Duchu Svatému ; jak vaši otcové, tak i vy! 52Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého ; vy jste se nyní stali jeho zrádci a vrahy, 53vy, kteří jste přijali Zákon skrze anděly,#n.: nařízením andělů; ř.: k nařízení andělů; (viz Ga 3,19 a He 2,2) ale nezachovali jste jej.”
Kamenování Štěpána
54Když to slyšeli, běsnili#ř.: byli rozřezáváni (jako pilou); 5,33 ve svých srdcích a skřípali proti němu zuby. 55Ale on, plný Ducha Svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží, 56a řekl: “Hle, vidím nebesa rozevřená#var.: otevřená a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží.” 57Oni však vykřikli velikým hlasem, zacpali si uši a společně se na něho vrhli. 58Vyhnali ho ven z města a kamenovali. Svědkové odložili své pláště k nohám mladíka, který se jmenoval Saul. 59A kamenovali Štěpána, který vzýval Pána a říkal: “Pane Ježíši, přijmi mého ducha.” 60Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem: “Pane, nepočítej jim tento hřích.” Když to řekl, zesnul.
Currently Selected:
:
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.