Job 37
37
Elíhú vyznává Boží svrchovanost
1Ano, mé srdce se kvůli tomu otřese, že až ze svého místa vyskočí. 2Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu#n.: lkání; Ez 2,10 hromu, jež vychází z jeho úst. 3Pod celými nebesy ho posílá, k okrajům#h.: křídlům země své světlo. 4Za ním#[Tj. Po blesku burácí hrom.] zařve hlas, jeho vznešenost hlasitě zahřmí. Blesky#h.: je nezadrží, až bude jeho hlas slyšet. 5Bůh obdivuhodně zahřmí svým hlasem, činí velké věci, které nepochopíme. 6Neboť zavolá na sníh: Padej na zem, též i na průtrž deště, a ve své síle padá průtrž dešťů. 7Na ruku každého člověka umístí#[Zde ve významu: nechává ustat od práce.] pečeť, aby všichni lidé poznali jeho dílo. 8Zvěř zalézá do houští a přebývá ve svých doupatech. 9Vichřice se přižene ze své kobky, chlad od severního větru.#HL; [H. ptc. od slovesa rozptýlit ve významu: větry, které rozptylují mraky a s jasným počasím přinášejí zimu (v Izraeli pak konkrétně severní v.).] 10Božím dechem vzniká led, vodní plocha se ocitá v sevření. 11I mračno obtěžká vláhou, jeho světlo rozptýlí oblak. 12Ty se pak podle jeho úmyslů valí v kruzích, aby na povrchu celé země#Př 8,31; h.: světa na zemi vykonaly všechno, co jim přikáže. 13Užije#h.: shledá / dosáhne toho ať už jako trestající hole, ať už ku prospěchu své země, ať už na důkaz milosrdenství.
14Naslouchej tomu, Jóbe, zastav se a zvažuj obdivuhodné Boží skutky. 15Rozumíš snad tomu, čím je Bůh pověří, když dovolí, aby se zaskvělo světlo jeho oblaku? 16Rozumíš snad letům oblaku a podivuhodným skutkům toho, jehož poznání je úplné?#n.: ryzí 17Ty, jenž máš horká roucha, když se v poledne#h.: od jihu / jižního větru země utiší, 18můžeš spolu s ním rozprostřít#h.: dáš vytepat; od tohoto kořene též klenba v Gn 1,6–8 oblaka pevná jako zrcadlo odlité z kovu? 19Oznam nám, co mu máme říci? Kvůli zatemněnosti#h.: temnotě rozumu si to nedokážeme srovnat#impf.; h.: sešikovat v hlavě. 20Bude mu snad sděleno, že hodlám promluvit? Copak mu mohl někdo něco říci, když je zmatený? 21Lidé však ještě nemohli spatřit světlo#tj. slunce; 31,26! zářící v oblacích, dokud nepřešel vítr a nepročistil je. 22Od severu přichází zlatá#h. zlato; [] záře, hrůzu vzbuzující majestát kolem Boha. 23Všemohoucího, toho jsme nemohli postihnout. Jeho moc je veliká a přitom právo ani plnou spravedlnost#h.: množství spravedlnosti nepotlačuje. #impf.; h.: pokořuje 24Proto se ho lidé bojí, nehledí ani na žádného, kdo má moudré srdce.#h.: žádné moudré srdcem#n.: nezahlédne ho ani ten, kdo má moudré srdce
Currently Selected:
Job 37: CSP
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Job 37
37
Elíhú vyznává Boží svrchovanost
1Ano, mé srdce se kvůli tomu otřese, že až ze svého místa vyskočí. 2Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu#n.: lkání; Ez 2,10 hromu, jež vychází z jeho úst. 3Pod celými nebesy ho posílá, k okrajům#h.: křídlům země své světlo. 4Za ním#[Tj. Po blesku burácí hrom.] zařve hlas, jeho vznešenost hlasitě zahřmí. Blesky#h.: je nezadrží, až bude jeho hlas slyšet. 5Bůh obdivuhodně zahřmí svým hlasem, činí velké věci, které nepochopíme. 6Neboť zavolá na sníh: Padej na zem, též i na průtrž deště, a ve své síle padá průtrž dešťů. 7Na ruku každého člověka umístí#[Zde ve významu: nechává ustat od práce.] pečeť, aby všichni lidé poznali jeho dílo. 8Zvěř zalézá do houští a přebývá ve svých doupatech. 9Vichřice se přižene ze své kobky, chlad od severního větru.#HL; [H. ptc. od slovesa rozptýlit ve významu: větry, které rozptylují mraky a s jasným počasím přinášejí zimu (v Izraeli pak konkrétně severní v.).] 10Božím dechem vzniká led, vodní plocha se ocitá v sevření. 11I mračno obtěžká vláhou, jeho světlo rozptýlí oblak. 12Ty se pak podle jeho úmyslů valí v kruzích, aby na povrchu celé země#Př 8,31; h.: světa na zemi vykonaly všechno, co jim přikáže. 13Užije#h.: shledá / dosáhne toho ať už jako trestající hole, ať už ku prospěchu své země, ať už na důkaz milosrdenství.
14Naslouchej tomu, Jóbe, zastav se a zvažuj obdivuhodné Boží skutky. 15Rozumíš snad tomu, čím je Bůh pověří, když dovolí, aby se zaskvělo světlo jeho oblaku? 16Rozumíš snad letům oblaku a podivuhodným skutkům toho, jehož poznání je úplné?#n.: ryzí 17Ty, jenž máš horká roucha, když se v poledne#h.: od jihu / jižního větru země utiší, 18můžeš spolu s ním rozprostřít#h.: dáš vytepat; od tohoto kořene též klenba v Gn 1,6–8 oblaka pevná jako zrcadlo odlité z kovu? 19Oznam nám, co mu máme říci? Kvůli zatemněnosti#h.: temnotě rozumu si to nedokážeme srovnat#impf.; h.: sešikovat v hlavě. 20Bude mu snad sděleno, že hodlám promluvit? Copak mu mohl někdo něco říci, když je zmatený? 21Lidé však ještě nemohli spatřit světlo#tj. slunce; 31,26! zářící v oblacích, dokud nepřešel vítr a nepročistil je. 22Od severu přichází zlatá#h. zlato; [] záře, hrůzu vzbuzující majestát kolem Boha. 23Všemohoucího, toho jsme nemohli postihnout. Jeho moc je veliká a přitom právo ani plnou spravedlnost#h.: množství spravedlnosti nepotlačuje. #impf.; h.: pokořuje 24Proto se ho lidé bojí, nehledí ani na žádného, kdo má moudré srdce.#h.: žádné moudré srdcem#n.: nezahlédne ho ani ten, kdo má moudré srdce
Currently Selected:
:
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.