Je pravda, že kdo chce spravovat církev, má zájem o krásnou práci. Správce však musí být bezúhonný: věrný manžel, střídmý, rozvážný, pořádný, pohostinný a schopný učit. Nesmí to být opilec ani hrubián, ale vlídný, snášenlivý a nezištný člověk, který se dobře stará o rodinu a má poslušné a dobře vychované děti. (Když se někdo neumí postarat o vlastní rodinu, jak by mohl pečovat o Boží církev?) Nesmí to být nováček, aby nadut pýchou neupadl do ďáblova odsouzení. Musí mít dobrou pověst i mimo církev, aby neupadl do pomluv a do ďáblovy pasti.
Služebníci v církvi ať jsou právě tak ušlechtilí: žádní pokrytci, opilci nebo prospěcháři, ale lidé, jejichž tajemství víry je v čistém svědomí. Ať jsou také nejdříve vyzkoušeni, a když se osvědčí, ať potom slouží. Jejich ženy ať jsou právě tak ušlechtilé, ne klevetivé, ale střídmé a naprosto věrné. Služebníci musí být věrní manželé, kteří se dobře starají o své děti a rodiny. Ti, kdo se ve službě osvědčí, totiž získávají dobré postavení a významný hlas, pokud jde o víru v Krista Ježíše.
Toto ti píšu v naději, že k tobě brzy přijdu. Kdybych se ale zdržel, chci, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, což je církev živého Boha, pilíř a základna pravdy.
Tajemství zbožnosti je bezesporu veliké:
On byl zjeven v těle,
ospravedlněn v Duchu,
ukázán andělům,
zvěstován pohanům,
vírou přijat ve světě
a vyzvednut do slávy.