Elíša řekl té ženě, jejíhož syna vzkřísil: „Ihned se s celou rodinou odstěhuj a nějaký čas zůstaň, kde to půjde. Hospodin do této země přivolal hlad a ten potrvá sedm let.“ Žena se zařídila, jak Boží muž řekl. Odstěhovala se s celou rodinou pryč a strávila sedm let ve filištínské zemi.
Když těch sedm let uplynulo, vrátila se odtud a přišla ke králi, aby se domohla svého domu a pozemků. Král právě říkal sluhovi Božího muže, Gehazimu: „Vyprávěj mi prosím o všech těch velikých věcech, které Elíša vykonal!“ Gehazi právě líčil králi, jak Elíša vzkřísil mrtvého, když vtom vešla ta žena, jejíhož syna vzkřísil, a domáhala se u krále svého domu a pozemků.
„Pane můj, králi!“ zvolal Gehazi. „To je ta žena a to je ten syn, kterého Elíša vzkřísil!“ Král se jí hned začal vyptávat a ona mu vše vyprávěla.
Potom jí přidělil jednoho ze svých dvořanů a přikázal: „Zařiď, ať dostane zpátky všechen majetek včetně všech polních výnosů ode dne, kdy odešla ze země, až dodnes!“
Elíša se vypravil do Damašku. Aramejský král Ben-hadad byl totiž nemocen. Když mu oznámili, že přichází Boží muž, poručil král Chazaelovi: „Vezmi s sebou dary a jdi Božímu muži naproti. Vyptej se u něj Hospodina, jestli se uzdravím.“
Chazael se mu tedy vydal naproti a vzal s sebou dary – čtyřicet velbloudů naložil tím nejlepším, co v Damašku bylo. Když přišel, zastavil se před ním a řekl: „Posílá mě za tebou tvůj syn, aramejský král Ben-hadad, a ptá se: Uzdravím se?“
„Ano, jdi mu říct, že se uzdraví,“ odpověděl Elíša. „Hospodin mi ale ukázal, že přesto zemře.“ Potom se na něj upřeně zadíval; jeho tvář se ani nepohnula, až z toho byl Chazael nesvůj. Tehdy se Boží muž rozplakal.
„Proč pláčeš, pane můj?“ ptal se ho Chazael.
„Protože vím,“ odpověděl, „jakého zla se dopustíš na synech Izraele. Jejich opevněná města vypálíš, chlapce pobiješ, nemluvňata utlučeš a těhotné rozpářeš.“
„Co je tvůj služebník?“ řekl na to Chazael. „Pouhý pes! Jak by mohl dokázat něco takového?“
„Hospodin mi tě ukázal jako krále nad Aramem,“ odpověděl mu Elíša.
Chazael se pak od něj vrátil za svým pánem.
Ten se ho zeptal: „Co ti říkal Elíša?“
„Říkal mi, že se určitě uzdravíš,“ odpověděl Chazael.
Druhého dne pak vzal pokrývku, namočil ji do vody a držel mu ji na tváři, dokud nezemřel. Tak se Chazael stal králem místo něj.
Pátého roku vlády izraelského krále Jorama, syna Achabova, ještě za vlády judského krále Jošafata, začal nad Judou kralovat Jehoram, syn Jošafatův. Stal se králem ve dvaatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě osm let. Řídil se ale způsoby izraelských králů, tak jako to dělali v domě Achabově, neboť se oženil s Achabovou dcerou. Páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Kvůli svému služebníku Davidovi ale Hospodin nechtěl Judu zničit, neboť mu slíbil, že jeho synům po všechny dny nechá zářit svíci.
V jeho dobách se Edom vzbouřil proti judské nadvládě a ustanovil si krále. Jehoram proto vytáhl se všemi svými vozy do Caíru. Edomci ho i s jeho veliteli vozů obklopili ze všech stran, ale on v noci vstal a obklíčení prolomil. Vojsko se mu pak rozuteklo domů. Edom tedy zůstává ve vzpouře proti Judovi až dodnes. V téže době se vzbouřila i Libna.
Ostatní Jehoramovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. Jehoram pak ulehl ke svým otcům a byl pochován mezi svými předky ve Městě Davidově. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Achaziáš.
Aplikace Bible
Aplikace Bible pro děti
