Skutky 2
2
Den Letnic
1Když přišel den Letnic,#dosl. Padesátý den (po Velikonocích, srov. Lev 23:16), tj. Slavnost týdnů, hebr. Šavuot (Exod 23:16; 34:22) byli všichni spolu. 2Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. 3Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. 4Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. 6Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? 8Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? 9Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie, 10Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, 11Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“ 12Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.
13Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“
Bůh ho učinil Mesiášem!
14Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte: 15Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin! 16Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:
17‚V posledních dnech, praví Bůh,
vyliji svého Ducha na všechny lidi.
Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat,
vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny.
18Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech
vyliji svého Ducha a budou prorokovat.
19Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi,
krev a oheň a oblaka dýmu.
20Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev,
než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.
21Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno,
však bude zachráněn.‘#Joel 3:1–5
22Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte. 23Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků. 24Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci. 25David o něm říká:
‚Hospodina vidím před sebou napořád,
je po mé pravici, nezakolísám.
26Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá,
také mé tělo v naději odpočívá.
27Nenecháš v záhrobí duši mou,
svého svatého nevydáš rozkladu.
28Cesty života jsi mi oznámil,
ve své přítomnosti mě sytíš radostí!‘#Žalm 16:8–11
29Bratři, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pochován – jeho hrob tu máme dodneška! 30Jako prorok ale věděl, co mu Bůh zaslíbil: přísahal mu, že na jeho trůn posadí jednoho z jeho vlastních potomků. 31Když říkal, že jeho duše nezůstane v záhrobí a jeho tělo nepodlehne rozkladu, předvídal tedy Mesiášovo vzkříšení.
32A právě Ježíše Bůh vzkřísil – my všichni jsme toho svědkové! 33Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití. 34David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká:
‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
35než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘#Žalm 110:1
36Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“
37Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“
38„Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, 39neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ 40Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“
Měli všechno společné
41Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí. 42Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.
43Všechny naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázračných znamení. 44Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. 45Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval. 46Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem. 47Chválili Boha a všem lidem byli příjemní. Pán k nim pak denně přidával další zachráněné.
Právě zvoleno:
Skutky 2: B21
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna
Skutky 2
2
Den Letnic
1Když přišel den Letnic,#dosl. Padesátý den (po Velikonocích, srov. Lev 23:16), tj. Slavnost týdnů, hebr. Šavuot (Exod 23:16; 34:22) byli všichni spolu. 2Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. 3Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. 4Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. 6Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? 8Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? 9Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie, 10Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, 11Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“ 12Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.
13Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“
Bůh ho učinil Mesiášem!
14Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte: 15Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin! 16Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:
17‚V posledních dnech, praví Bůh,
vyliji svého Ducha na všechny lidi.
Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat,
vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny.
18Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech
vyliji svého Ducha a budou prorokovat.
19Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi,
krev a oheň a oblaka dýmu.
20Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev,
než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.
21Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno,
však bude zachráněn.‘#Joel 3:1–5
22Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte. 23Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků. 24Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci. 25David o něm říká:
‚Hospodina vidím před sebou napořád,
je po mé pravici, nezakolísám.
26Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá,
také mé tělo v naději odpočívá.
27Nenecháš v záhrobí duši mou,
svého svatého nevydáš rozkladu.
28Cesty života jsi mi oznámil,
ve své přítomnosti mě sytíš radostí!‘#Žalm 16:8–11
29Bratři, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pochován – jeho hrob tu máme dodneška! 30Jako prorok ale věděl, co mu Bůh zaslíbil: přísahal mu, že na jeho trůn posadí jednoho z jeho vlastních potomků. 31Když říkal, že jeho duše nezůstane v záhrobí a jeho tělo nepodlehne rozkladu, předvídal tedy Mesiášovo vzkříšení.
32A právě Ježíše Bůh vzkřísil – my všichni jsme toho svědkové! 33Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití. 34David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká:
‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
35než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘#Žalm 110:1
36Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“
37Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“
38„Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, 39neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ 40Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“
Měli všechno společné
41Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí. 42Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.
43Všechny naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázračných znamení. 44Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. 45Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval. 46Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem. 47Chválili Boha a všem lidem byli příjemní. Pán k nim pak denně přidával další zachráněné.
Právě zvoleno:
:
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna