Job 10

1Už se mi hnusí žít,

proto teď svému nářku povolím,

z hořkosti duše promluvím.

2Neodsuzuj mě předem – tak Boha oslovím –

z čeho mě obviňuješ, prozraď mi.

3Dělá ti dobře, že mě sužuješ?

Proč pohrdáš vlastnoručním výtvorem

a záměry ničemů vítáš s úsměvem?

4Copak máš oči tělesné?

Pohledem smrtelníka díváš se?

5Copak jsou tvé dny lidským podobné,

připomínají tvé roky lidský věk,

6že na mně hledáš nějaký přestupek

a po mém hříchu pídíš se?

7Víš přece, že jsem nevinen

a že mě z tvé ruky nikdo nevyrve!

8Tvé ruce mne hnětly a tvořily –

teď ses obrátil a chceš mě zahubit?

9Vzpomeň si, že jsi mne z hlíny vytvořil –

to mě chceš znovu na prach obrátit?

10Což jsi mě kdysi jak mléko nenalil,

nenechal jsi mě zhoustnout jako sýr?

11Kůží a masem jsi mě přioděl,

kostmi a šlachami spojils mě.

12Z lásky jsi mě obdaroval životem,

tvá péče střežila můj každý dech.

13Toto však v srdci skrýval jsi,

teď už jsem poznal tvé úmysly:

14Abys mě hlídal, zda nezhřeším,

abys mi neodpustil žádné přestupky.

15Pokud jsem vinen, běda mi,

nezvednu ale hlavu, i když jsem nevinný;

přesycen jsem hanbou, zpitý trápením.

16Kdybych se narovnal, budeš mě honit jako lev,

svou úžasnou sílu na mě znovu prokážeš.

17Postavíš další svědky proti mně,

tvůj hněv proti mně se ještě rozmůže,

tvá vojska mě zas a znovu vezmou útokem.

18Proč jsi mě vůbec z lůna vyváděl?

Kéž bych byl zhynul, než mě kdo uviděl!

19Jako bych nikdy nebyl, tak bych na tom byl,

z klína do hrobu by mě přenesli.

20Copak mi nezbývá už jen pár dnů?

Nech mě být, ať pookřeji aspoň na chvilku,

21dříve než bez návratu odejdu

do země příšeří a stínu,

22do země černé jako tma,

kde vládne stín a není řád,

kde i sám rozbřesk je temnota.“

Právě zvoleno:

Job 10: B21

Zvýraznění

Sdílet

Kopírovat

Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas

Zjisti více o Bible 21