Job 30

1Teď se mi ale vysmívají

ti, kdo jsou mladší nežli já –

ti, jejichž otcům bych býval nesvěřil

ani ovčáckého psa!

2Síla jejich rukou k čemu mi může být?

Jejich zmužilost je dávno pryč.

3Nouzí a hladem vyzáblí

vyprahlou zemí se toulají,

nocí zkázy a pustoty.

4Mezi křovím sbírají listy lebedy,

kořínky jalovce se chtějí nasytit.

5Lidé je ze svého středu vyhnali,

křičí za nimi jak za zloději.

6Ve strmých roklích bydlet musejí,

v děrách do země a v jeskyních.

7Hýkají jako osli ve křoví,

spolu se choulí pod kopřivy –

8hlupáci, kteří ani jméno nemají,

kteří jsou ze země bičem vyhnáni!

9Teď ale o mně skládají písničky,

stal jsem se pro ně příslovím.

10Už zdálky jsem jim odporný,

plivat do tváře se mi nestydí.

11Když Bůh můj provaz potupně povolil,

i oni odhodili všechny zábrany.

12Lůza povstává po mé pravici,

nohy mi chtějí podrazit,

připravují cesty, aby mě zničili.

13Mou stezku rozkopali,

na mojí zkáze pracují

a nikdo jim v tom nebrání.

14Širokou průrvou pronikají,

jak záplava se valí troskami.

15Všechny ty hrůzy se na mě vrhly,

mou důstojnost jako by vichr uchvátil,

jak oblak rozplynulo se mé bezpečí.

16Teď už mě ale duše opouští,

zmocňují se mě dny soužení.

17Bůh ve mně v noci drtí kosti,

bolest mě sžírá, nedá se utišit.

18Ohromnou silou mě drží za šaty,#podle LXX (MT: se mé šaty mění)

v límci košile chce mě uškrtit.

19Do bláta mě odmrštil,

prachu a popelu jsem podobný.

20Křičím k tobě, a ty neodpovídáš;

stojím tu, a ty jen přihlížíš.

21Proměnil ses mi v ukrutníka,

veškerou silou na mě útočíš.

22Vysoko ve větru mě unášíš,

smýkáš mnou v hrozné vichřici.

23Vedeš mě na smrt, to jistě vím –

do domu určeného všem živým.

24Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne,

když volá o pomoc ve své pohromě.

25Copak jsem nad ubožákem neplakal?

Neměl jsem soucit pro chudáka?

26Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo,

namísto světla mě temno přepadlo.

27Mé nitro bouří, nedá se utišit,

dostihly mě dny soužení.

28Nevidím slunce, chodím ve chmurách,

přede všemi vstávám a naříkám.

29Mé vytí připomíná šakaly,

vydávám skřeky se pštrosy.

30Kůže na těle mi zčernala,

v kostech mi plane horečka.

31Truchlivě zvučí moje citera,

z mé píšťaly se line pláč.

Právě zvoleno:

Job 30: B21

Zvýraznění

Sdílet

Kopírovat

Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas

Zjisti více o Bible 21