Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili. Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.
Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo. Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je. Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.
Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli. „Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“
Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“
„To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ namítli.
„Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“
Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“
Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě. Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem, a tak se všichni najedli do sytosti. Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb. A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.
Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup. A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.
Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi. Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout. Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se.
On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“ Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem. Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.
A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili. Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.