Marek 6
6
Prorok beze cti
1Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním. 2Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky? 3Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?" A tak se nad ním pohoršovali.
4Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“ 5A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.
6Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.
Nic si s sebou neberte
7Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy 8a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku; 9ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.
10„Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete. 11Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“
12A tak šli a vyzývali lidi k pokání. 13Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.
Smrt Jana Křtitele
14Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes.#Herodes Antipas, mladší syn Heroda Velikého; vládl v Galileji a Pereji 4 př. n. l. – 39 n. l. Říkalo se:#někt. rukopisy Říkal: „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“ 15Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“ 16Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“
17Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa. 18Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“ 19Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.
21Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje. 22Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“ 23Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“
24Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“
„O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka.
25A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“
26Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout. 27Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení 28a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce. 29Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.
Pět chlebů a dvě ryby
30Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili. 31Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.
32Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo. 33Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je. 34Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.
35Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli. 36„Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“
37Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“
„To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů#mzda dělníka asi za 8 měsíců (Mat 20:2) a dát jim najíst?“ namítli.
38„Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“
Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“
39Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě. 40Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti, 41vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem, 42a tak se všichni najedli do sytosti. 43Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb. 44A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.
To jsem já!
45Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup. 46A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.
47Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi. 48Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním#dosl. Při čtvrté noční hlídce (tj. mezi 3–6 hod. ráno) se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout. 49Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy. 50Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se.
On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“ 51Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem. 52Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.
53A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili. 54Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. 55Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. 56Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.
Právě zvoleno:
Marek 6: B21
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna
Marek 6
6
Prorok beze cti
1Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním. 2Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky? 3Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?" A tak se nad ním pohoršovali.
4Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“ 5A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.
6Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.
Nic si s sebou neberte
7Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy 8a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku; 9ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.
10„Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete. 11Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“
12A tak šli a vyzývali lidi k pokání. 13Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.
Smrt Jana Křtitele
14Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes.#Herodes Antipas, mladší syn Heroda Velikého; vládl v Galileji a Pereji 4 př. n. l. – 39 n. l. Říkalo se:#někt. rukopisy Říkal: „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“ 15Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“ 16Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“
17Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa. 18Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“ 19Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.
21Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje. 22Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“ 23Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“
24Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“
„O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka.
25A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“
26Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout. 27Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení 28a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce. 29Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.
Pět chlebů a dvě ryby
30Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili. 31Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.
32Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo. 33Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je. 34Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.
35Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli. 36„Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“
37Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“
„To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů#mzda dělníka asi za 8 měsíců (Mat 20:2) a dát jim najíst?“ namítli.
38„Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“
Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“
39Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě. 40Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti, 41vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem, 42a tak se všichni najedli do sytosti. 43Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb. 44A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.
To jsem já!
45Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup. 46A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.
47Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi. 48Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním#dosl. Při čtvrté noční hlídce (tj. mezi 3–6 hod. ráno) se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout. 49Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy. 50Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se.
On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“ 51Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem. 52Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.
53A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili. 54Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. 55Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. 56Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.
Právě zvoleno:
:
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna