Marek 8:1-33

V těch dnech se znovu sešlo veliké množství lidí. Když jim pak došlo jídlo, Ježíš svolal své učedníky a řekl jim: „Je mi jich líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. Když je pošlu domů hladové, padnou na cestě vyčerpáním. A někteří přišli zdaleka.“ „Jak by tu někdo mohl ty lidi nakrmit? namítli učedníci. „Vždyť je tu pustina!“ „Kolik máte chlebů?“ zeptal se jich. „Sedm,“ odpověděli. Nechal tedy zástup posadit na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali. Ti je pak předložili zástupu. Měli také pár malých rybek. Ježíš je požehnal a řekl, ať předkládají i je. A tak se najedli do sytosti a ještě nasbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly. Bylo tam tehdy okolo čtyř tisíc lidí. Když je Ježíš propustil, ihned nastoupil s učedníky na loď a přijel do dalmanutského kraje. Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho. Chtěli od něj nějaké znamení z nebe. Ježíš si v duchu povzdychl a řekl: „Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, říkám vám, že toto pokolení žádné znamení nedostane!“ Opustil je, nastoupil zase do lodi a odplul na druhou stranu. Zapomněli ale vzít chléb a neměli s sebou na lodi víc než jeden bochník. Ježíš jim zdůrazňoval: „Pečlivě se varujte kvasu farizeů a kvasu Herodova.“ Začali se tedy mezi sebou dohadovat, že nemají chleba. Ježíš to ale věděl, a tak jim řekl: „Proč se dohadujete, že nemáte chleba? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte tvrdé srdce? Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? Už si nevzpomínáte? Když jsem nalámal pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“ „Dvanáct,“ odpověděli. „A co těch sedm chlebů pro čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“ „Sedm,“ odpověděli. Na to jim řekl: „Ještě nerozumíte?“ Když přišli do Betsaidy, přivedli k němu slepce a prosili ho, aby se ho dotkl. Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“ Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku. Ježíš ho pak poslal domů se slovy: „Do vesnice ale nechoď.“ Ježíš a jeho učedníci pak vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mě mají lidé?“ Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“ „A za koho mě máte vy?“ zeptal se. „Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr. On je ale přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. Protože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a začal ho kárat. Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a okřikl Petra: „Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“