Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou. Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem. Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána! Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo. Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“ Nato se Marie začala modlit:
„Celým srdcem chválím Pána
a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.
Mne, nepatrné, si povšiml.
Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat
pro velké věci, které mi Bůh prokázal.
Je mocný a svatý,
ale neustále se slitovává nad těmi,
kteří ho ctí v kterékoliv době.
Vztahuje svoji mocnou ruku,
aby mařil plány pyšných,
aby sesazoval mocné z trůnů,
pozvedal ponížené,
sytil hladové dobrými věcmi
a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama.
Ujímá se svého lidu, Izraele,
protože slíbil našim otcům,
Abrahamovi i jeho potomkům,
že k nim bude na věky milosrdný.“
Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn. Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil. Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš. Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan. Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“ Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec. Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“ A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu. Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách. Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc. Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:
„Chvála Pánu, Bohu Izraele,
že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho.
Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,
kterého již dávno ústy svých proroků ohlašoval.
Ten nás vytrhne z rukou nepřátel
a všech, kteří nás nenávidí.
Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům
a ke své smlouvě s nimi.
Vždyť se zavázal Abrahamovi,
že jednou budeme sloužit Bohu po celý život,
zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího.
Připravíš cestu Božímu Synu:
Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit
a odpustit jim všechna provinění.
V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky.
Slunce spásy již vychází,
aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti,
a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“
Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.
Aplikace Bible
Bible App for Kids
