Jób 13
13
1Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 2Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 3Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 4Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 5Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 6Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 7Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 8Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 9Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 10V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 11Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 12Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 14Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 15By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 16Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 17Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 18Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 19Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 20Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 21Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 22Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 23Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 24Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 25Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 26Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 27A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 28Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Právě zvoleno:
Jób 13: BKR
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
PUBLIC DOMAIN
Jób 13
13
1Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 2Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 3Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 4Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 5Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 6Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 7Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 8Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 9Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 10V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 11Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 12Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 14Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 15By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 16Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 17Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 18Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 19Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 20Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 21Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 22Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 23Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 24Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 25Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 26Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 27A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 28Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Právě zvoleno:
:
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
PUBLIC DOMAIN