Jób 20
20
1Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl: 2Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil, 3Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal. 4Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi, 5Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku? 6Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla, 7Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl? 8Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční. 9Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho. 10Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou. 11Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou. 12A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým; 13Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých: 14Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho. 15Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene. 16Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí. 17Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla. 18Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel. 19Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho. 20Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati. 21Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval. 22Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj. 23By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho. 24Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé. 25Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy. 26Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho. 27Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu. 28Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho. 29Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
Právě zvoleno:
Jób 20: BKR
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
PUBLIC DOMAIN
Jób 20
20
1Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl: 2Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil, 3Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal. 4Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi, 5Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku? 6Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla, 7Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl? 8Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční. 9Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho. 10Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou. 11Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou. 12A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým; 13Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých: 14Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho. 15Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene. 16Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí. 17Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla. 18Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel. 19Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho. 20Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati. 21Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval. 22Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj. 23By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho. 24Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé. 25Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy. 26Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho. 27Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu. 28Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho. 29Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
Právě zvoleno:
:
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
PUBLIC DOMAIN