To pověděv, šel předce, vstupuje k Jeruzalému. I stalo se; když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své, Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhožto vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němžto nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně. A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak jemu díte: Protože Pán ho potřebuje. Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli tak, jakž jim byl pověděl. A když odvazovali oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko? A oni řekli: Pán ho potřebuje. I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ně Ježíše. A když on jel, stlali roucha svá na cestě. Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli, Řkouce: Požehnaný král, jenž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech. Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli k němu: Mistře, potresci učedlníků svých. I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kameníť bude volati. A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním, Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skrytoť jest to nyní od očí tvých. Nebo přijdou na tě dnové, v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran. A s zemí srovnají tě, i syny tvé, kteříž v tobě jsou, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého.