A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých, A řekl jim: Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž ještě nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte ke mně. A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je propustí sem. I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je. Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko? Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich. Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně. Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu. A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně. Požehnané, kteréž jest přišlo ve jménu Páně, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech. I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti. A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl. A uzřev zdaleka fík, an má listí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě listí; nebo nebyl čas fíků. Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho.