(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let, A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla, Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho. Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu. A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého. A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého? I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl? I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila. Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu. On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)