Žalmy 68:7-18

Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé. Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah, Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského. Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval. Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože. Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích: Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti. Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata. Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon. Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan. Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude. Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá.