Batšeba poklekla s tváří k zemi, klaněla se králi a řekla: Ať žije můj pán a král David navěky.
Nato král David řekl: Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova. I přišli před krále. Král jim řekl: Vezměte s sebou otroky svého pána, mého syna Šalomouna posaďte na mou mezkyni a přiveďte ho dolů ke Gichónu. Tam ať ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Nato zatrubte na beraní roh a volejte: Ať žije král Šalomoun! Pak vystupte za ním a on ať jde a usedne na můj trůn, on bude kralovat místo mě. Jej jsem ustanovil, aby byl vévodou nad Izraelem a Judou. Benajáš, syn Jójadův, králi odpověděl: Amen. Tak ať promluví Hospodin, Bůh mého pána a krále. Jako byl Hospodin s mým pánem a králem, tak ať je s Šalomounem a ať vyvýší jeho trůn nad trůn mého pána a krále Davida. Kněz Sádok, prorok Nátan, Benajáš, syn Jójadův, a Keretejci i Peletejci sestoupili, posadili Šalomouna na mezkyni krále Davida a přivedli ho ke Gichónu. Kněz Sádok vzal ze stanu roh s olejem a Šalomouna pomazal. Nato zatroubili na beraní roh a všechen lid volal: Ať žije král Šalomoun! Všechen lid šel vzhůru za ním, lid hrál na flétny a převelice se radoval, až země jejich halasem pukala.
Uslyšel to Adónijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním a už dojedli. Když Jóab uslyšel zvuk beraního rohu, zeptal se: Proč je ve městě takový velký halas? Ještě když mluvil, přišel Jónatan, syn kněze Ebjátara. Adónijáš řekl: Pojď, vždyť jsi oddaný muž, jistě přinášíš dobrou zprávu. Ale Jónatan Adónijášovi odpověděl: Kdepak, náš pán a král David ustanovil králem Šalomouna. Král s ním poslal kněze Sádoka, proroka Nátana, Benajáše, syna Jójadova, a Keretejce i Peletejce, posadili ho na královu mezkyni a kněz Sádok a prorok Nátan ho pomazali v Gichónu za krále. Pak odtamtud šli radostně vzhůru a celé město se shluklo. To je ten halas, který jste slyšeli. Šalomoun již usedl na královský trůn. A královi otroci již přišli poblahopřát našemu pánu a králi Davidovi slovy: Ať Bůh učiní jméno Šalomounovo větším nad tvé jméno a vyvýší jeho trůn nad tvůj trůn. A král se poklonil na své posteli. Král také promluvil takto: Požehnaný je Hospodin, Bůh Izraele, že dal dnes toho, kdo usedl na můj trůn, a mé oči to vidí.
Nato všichni pozvaní, kteří byli s Adónijášem, vyděšeně vstali a šli každý svou cestou. Adónijáš se bál Šalomouna, vstal, šel a chytil se rohů oltáře. Šalomounovi bylo oznámeno: Hle, Adónijáš se bojí krále Šalomouna a chytil se rohů oltáře se slovy: Ať mi nejprve král Šalomoun odpřisáhne, že neusmrtí svého otroka mečem. Šalomoun řekl: Jestliže bude oddaný, nespadne mu ani vlas na zem. Ale jestliže při něm bude něco zlého, zemře. Král Šalomoun poslal, aby ho odvedli od oltáře. Když přišel a poklonil se před králem, Šalomoun mu řekl: Jdi domů.