2 Samuel 14:1-25

Když Jóab, syn Serújin, poznal, že králova mysl je obrácena k Abšalómovi, poslal do Tekóje a nechal odtamtud přivést moudrou ženu. Řekl jí: Dělej, že truchlíš. Obleč si smuteční šaty, nemaž se olejem a chovej se jako žena, která po mnoho dní truchlí nad mrtvým. Jdi ke králi a řekni mu to a to. Jóab pak vložil slova do jejích úst. Tekójská žena pak přišla ke králi, padla tváří k zemi, klaněla se a řekla: Pomoz, králi. Král se jí zeptal: Co je s tebou? Odpověděla: Ach, jsem vdova, můj muž zemřel. Tvá služka měla dva syny. Rvali se spolu na poli a nebyl, kdo by je od sebe odtrhl. Jeden udeřil druhého a usmrtil ho. A teď povstala celá rodina proti tvé služce a říkají: Vydej nám toho, kdo ubil svého bratra, a usmrtíme ho za život jeho bratra, kterého zabil, a vyhladíme i dědice. Tak by mi uhasili oharek, který zůstal, neponechali by mému muži na povrchu země jméno ani ostatek. Nato král ženě řekl: Jdi domů a já vydám o tobě příkaz. Tekójská žena králi odpověděla: Na mně, můj pane a králi, ať je vina a na domu mého otce. Avšak král a jeho trůn ať je nevinný. Král řekl: Jestliže někdo promluví proti tobě, přiveď ho ke mně a nebude se tě již moci dotknout. Řekla: Ať král pamatuje na Hospodina, svého Boha, aby nechtěl již krevní mstitel zabíjet a nevyhladili mého syna. Řekl: Jakože živ je Hospodin, tvému synovi nespadne na zem ani vlas. Žena se zeptala: Smí tvá služka svému pánu a králi ještě něco říct? Odpověděl: Mluv. Žena řekla: A proč zamýšlíš něco takového proti Božímu lidu? Když král prohlásil něco takového, jako by nesl vinu za to, že nedovolil navrátit se tomu, koho zapudil. Jistě zemřeme a budeme jako na zem vylitá voda, kterou nelze sebrat. Bůh však neodejme život, má v úmyslu nezapudit od sebe zapuzeného. Nuže, přišla jsem ke svému králi a pánu promluvit tuto řeč, protože mě lid zastrašoval. Tvá služka si říkala: Promluvím ke králi. Snad král učiní záměr své otrokyně. Král vyslechne a vysvobodí svou otrokyni z moci muže, který chce vyhladit mě spolu s mým synem z Božího dědictví. Tvá služka si říkala: Kéž mi slovo mého pána a krále přinese upokojení, vždyť můj pán a král je jako Boží posel, který rozumí dobru a zlu. Hospodin, tvůj Bůh, ať je s tebou. Král promluvil a řekl ženě: Nezatajuj přede mnou nic, na co se tě zeptám. Žena odpověděla: Nechť mluví můj pán a král. Král se zeptal: Není v tom všem s tebou Jóab? Žena odpověděla: Jakože jsi živ, můj pane a králi, je to přesně tak, jak řekl můj pán a král. Tvůj otrok Jóab mi dal příkaz, on vložil do úst tvé služky všechna tato slova. Kvůli zvratu v té věci to tvůj otrok Jóab udělal. Můj pán je moudrý jako Boží anděl a ví všechno, co se děje na zemi. Král řekl Jóabovi: Dobře, udělám to. Jdi a přiveď mládence Abšalóma zpět. Jóab padl tváří k zemi, klaněl se a dobrořečil králi. Jóab řekl: Dnes tvůj otrok ví, že nalezl milost ve tvých očích, můj pane a králi, protože král provedl záměr svého otroka. Jóab vstal, šel do Gešúru a přivedl Abšalóma do Jeruzaléma. Král řekl: Ať se odebere do svého domu, mou tvář nezahlédne. Abšalóm se tedy odebral do svého domu a královu tvář nezahlédl. Nikdo v celém Izraeli nebyl tak velmi opěvován pro svou krásu jako Abšalóm. Od paty až k hlavě na něm nebylo vady.