2 Samuel 21:1-14

Za dnů Davidových byl po tři roky hlad, rok co rok. Proto David hledal Hospodinovu přítomnost. Hospodin řekl: Je to kvůli Saulovi a jeho krvelačnému domu, protože usmrtil Gibeóňany. Král zavolal Gibeóňany a mluvil k nim. (Gibeóňané nejsou ze synů izraelských, nýbrž ze zbytku Emorejců. Synové izraelští jim přísahali, že je nepobijí, Saul je však chtěl pobít, když vzplál horlivostí pro syny izraelské a judské.) David se Gibeóňanů zeptal: Co mám pro vás udělat a čím si vás mohu usmířit, abyste žehnali Hospodinovu dědictví? Gibeóňané mu odpověděli: Nechceme stříbro ani zlato od Saula a jeho domu ani nechceme, aby byl někdo v Izraeli usmrcen. Řekl: Cokoliv řeknete, to pro vás udělám. Řekli králi: Od muže, který nás zničil a zamýšlel nás vyhubit, abychom nezůstali nikde na celém území Izraele -- ať je nám vydáno sedm mužů z jeho synů a pověsíme je před Hospodinem v Gibeji Saula, Hospodinova vyvoleného. Král řekl: Vydám je. Král měl soucit s Mefíbóšetem, synem Jónatanovým, vnukem Saulovým, kvůli přísaze při Hospodinu, která byla mezi nimi, mezi Davidem a Jónatanem, synem Saulovým. Král vzal dva syny Rispy, dcery Ajovy, které porodila Saulovi, Armóna a Mefíbóšeta, a pět synů Mérab, dcery Saulovy, které porodila Adríelovi, synu Barzilaje Mechólatského, a dal je do ruky Gibeóňanů. Pověsili je na hoře před Hospodinem a padlo všech sedm spolu. Byli usmrceni v prvních dnech žně, na počátku sklizně ječmene. Rispa, dcera Ajova, vzala pytlovinu, roztáhla si ji na skálu, od počátku žně, dokud nebyla na ně vylita z nebes voda, a nedovolila nebeskému ptactvu na nich spočinout ve dne ani polní zvěři v noci. Davidovi bylo oznámeno, co učinila Rispa, dcera Ajova, konkubína Saulova. David šel a vzal kosti Saula i kosti jeho syna Jónatana od občanů Jábeše v Gileádu, kteří je ukradli z náměstí v Bétšanu, kam je pověsili Pelištejci v den, kdy Pelištejci ubili Saula v Gilbóa. Přinesli odtamtud kosti Saula i kosti jeho syna Jónatana a sebrali kosti těch, kdo byli pověšeni. Pak pohřbili kosti Saula a jeho syna Jónatana v Sele v zemi Benjamín do hrobu jeho otce Kíše. Když učinili všechno, co král přikázal, potom se Bůh dal pohnout prosbami za zemi.