Kazatel 2
2
Marnost požitků
1Řekl#h.: + já jsem si ve svém srdci:#n : Pomyslel jsem si Pojď přece, ať tě vyzkouším s radovánkami,#h. výraz simchá je používán ve dvojím smyslu: a) legitimní radosti v životě (v. 26; 5,17.19; 8,15; 9,7; 11,8) a b) nicotného užívání si, tj. radovánek (7,4; Př 21,17) užívej#9,9; h.: pohleď na; n.: ať zjistíš (v. 3.24), co je dobré si dobrých věcí. Hle, také to je marnost.#1,2p 2O zábavě jsem řekl: Jsi šílená, o radovánkách: Co to provádíte?#Př 14,13; sg.; n : Co dokážeš? / K čemu je to dobré? 3Zkoumal jsem ve svém srdci, jak rozjařit#h.: napnout; n.: pomazat své tělo vínem, zatímco mé srdce vede k moudrosti, abych se udržoval v pomatenosti, jen dokud nezjistím,#h.: neuvidím; v. 24 co#h.: kde z toho, co vykonají pod nebem ve vyměřených#h.: počtu dnech svých životů, je dobré pro lidské syny. 4Zvětšil jsem svůj statek:#h.: činy [metonymií to, co člověk činy získá – majetek]; 1S 25,2; Jr 48,7 Vystavěl jsem si#n.: pro sebe; [8 opakováno ve v. 4–8 pro zdůraznění, že si vůbec nic neodepřel] domy, vysadil jsem si vinice. 5Založil jsem si zahrady a parky#[Slovo p̱ardēs je perského původu; v Písmu se vyskytuje pouze třikrát (Neh 2,8p; Pís 4,13) a připomíná výraz označující rajskou zahradu (řecky paradeisos).] a vysadil jsem v nich stromoví s kdejakým ovocem. 6Zřídil jsem si jezírka s vodou, abych z nich napájel les, v němž vyrážely stromy. 7Koupil jsem si otroky a otrokyně a měl jsem i doma narozené; také dobytka, skotu i bravu jsem měl více než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou. 8Nashromáždil jsem si také stříbro a zlato i vlastnictví králů a provincií. Získal jsem pro sebe zpěváky a zpěvačky i potěšení lidských synů, mnoho konkubín.#h.: konkubínu a konkubíny (dle h. způsobu, že opakování výrazu vyjadřuje: mnoho; srv. např. 2Kr 3,16 aj.); HL; [Význam je nejasný, v ugaritštině a arabštině “dáma”, v asyrštině “láska”, též vztahováno ke kořisti, nebo k h. šad, tj. prs. LXX a Vul překládají jako nádoba (naběračka) na víno.] 9Tak jsem se vzmáhal a pokračoval jsem v tom více než všichni, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou. Nadto při mně stála má moudrost. 10Nic, o co žádaly mé oči, jsem od nich nevzdaloval. Neodpíral jsem svému srdci žádnou radost, vždyť mé srdce se radovalo ze vší mé námahy, a to byl můj podíl ze vší mé námahy. 11Pak jsem#h.: + já se ohlédl na všechny své skutky, které vykonaly mé ruce, a na námahu, kterou jsem se namáhal, abych to vykonal. A hle, to všechno je marnost a honba za větrem#v. 26; 1,14p a není z toho pod sluncem žádný užitek.
Moudrost a radost dána tomu, koho si oblíbil Bůh
12Ohlédl#h.: + já jsem se, abych se podíval na moudrost i ztřeštěnosti a pomatenost; vždyť jaký to bude člověk, který přijde po králi, jehož si dříve#h.: dávno ustanovili?#n.: co zmůže ten člověk, který přijde po králi? To, co dávno vykonali. 13Já jsem tehdy viděl, že z moudrosti je větší užitek než z pomatenosti, stejně jako je větší užitek ze světla než ze tmy. 14Moudrý má na hlavě oči, zatímco hlupák#[výraz typický pro Kaz (17) a ještě více pro Př (1,22p)] chodí ve tmě. Také jsem však poznal, že je oba#h.: všechny postihne stejný#h.: jeden úděl. 15Tu jsem si v duchu řekl: I mě postihne tentýž úděl jako toho hlupáka. Proč jsem potom#h.: tehdy já nadmíru zmoudřel? A v duchu jsem prohlásil, že také toto je marnost. 16Vždyť památka na moudrého stejně jako#h.: spolu s …; srv. 7,11; Jb 9,26 na hlupáka nezůstává navěky.#n.: nadlouho / trvale To všechno bude dávno zapomenuto v přicházejících#n : příštích dnech. Jak to, že moudrý zemře stejně jako#h.: spolu s … hlupák? 17Tu jsem začal nenávidět život, protože je pro mě špatné to dílo, které se koná pod sluncem. Je to všechno totiž jen marnost a honba za větrem. 18Začal jsem nenávidět#pf.; h.: + já všechnu svou námahu, kterou se namáhám pod sluncem, protože ji zanechám člověku, jenž bude po mně. 19A kdo ví, zdali bude moudrý nebo blázen; bude však panovat nade vší mou námahou, kterou jsem se namáhal a při níž jsem pod sluncem zmoudřel. Také toto je marnost. 20A já jsem se odvrátil, abych si v srdci zoufal nad vší tou námahou, kterou jsem se pod sluncem namáhal. 21Neboť je člověk, který sám usiloval#h.: se namáhal o moudrost, o poznání a o prospěch, ale odevzdá to jako svůj podíl#tj. dědictví člověku, který o to neusiloval. Také toto je marnost a velké zlo. 22Vždyť co člověk má ze vší své námahy a z honičky#1,17p; 4,16 svého srdce,#n: mysli; [tj. svých snah a starostí (::Fp 4,6)] když se pod sluncem namáhá? 23Všechny jeho dny#n : Celý jeho život; 2,23; Dt 22,19; 1Kr 15,14 totiž přinášejí bolesti a jeho plahočení mrzutost; jeho mysl neutichne#Jb 30,17; h.: neulehla ani v noci. Také toto je marnost. 24Není pro#h.: v … (srv. Lev 17,11; Est 6,6) člověka dobré, když bude jíst a pít a užije#h.: uvidí; Jb 9,25p si ze své námahy blaho#h. stejný výraz jako v. 24a; Jb 7,7 pro svou duši? I to jsem zjistil,#h.: uviděl; v. 3; + já že je z Boží ruky. 25Vždyť kdo jí a kdo si užívá víc než já?#[Takto dle TM. Ovšem několik h. střv. rkpp i LXX, Pš a Vul (a násl. další moderní př.) překládají (s malou změnou v h. mimenni na mimennu): Vždyť kdo může jíst a užívat si bez něj (tj. bez Boha).] 26Neboť člověku, který se mu líbí,#h.: je dobrý před jeho tváří (srv. Lv 10,19; Neh 2,6; Est 8,5) dal moudrost, poznání a radost. Hříšníkovi však dal plahočení, aby sbíral a hromadil, aby to pak předal tomu, kdo se Bohu líbí. Také toto je marnost a honba za větrem.
Právě zvoleno:
Kazatel 2: CSP
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Kazatel 2
2
Marnost požitků
1Řekl#h.: + já jsem si ve svém srdci:#n : Pomyslel jsem si Pojď přece, ať tě vyzkouším s radovánkami,#h. výraz simchá je používán ve dvojím smyslu: a) legitimní radosti v životě (v. 26; 5,17.19; 8,15; 9,7; 11,8) a b) nicotného užívání si, tj. radovánek (7,4; Př 21,17) užívej#9,9; h.: pohleď na; n.: ať zjistíš (v. 3.24), co je dobré si dobrých věcí. Hle, také to je marnost.#1,2p 2O zábavě jsem řekl: Jsi šílená, o radovánkách: Co to provádíte?#Př 14,13; sg.; n : Co dokážeš? / K čemu je to dobré? 3Zkoumal jsem ve svém srdci, jak rozjařit#h.: napnout; n.: pomazat své tělo vínem, zatímco mé srdce vede k moudrosti, abych se udržoval v pomatenosti, jen dokud nezjistím,#h.: neuvidím; v. 24 co#h.: kde z toho, co vykonají pod nebem ve vyměřených#h.: počtu dnech svých životů, je dobré pro lidské syny. 4Zvětšil jsem svůj statek:#h.: činy [metonymií to, co člověk činy získá – majetek]; 1S 25,2; Jr 48,7 Vystavěl jsem si#n.: pro sebe; [8 opakováno ve v. 4–8 pro zdůraznění, že si vůbec nic neodepřel] domy, vysadil jsem si vinice. 5Založil jsem si zahrady a parky#[Slovo p̱ardēs je perského původu; v Písmu se vyskytuje pouze třikrát (Neh 2,8p; Pís 4,13) a připomíná výraz označující rajskou zahradu (řecky paradeisos).] a vysadil jsem v nich stromoví s kdejakým ovocem. 6Zřídil jsem si jezírka s vodou, abych z nich napájel les, v němž vyrážely stromy. 7Koupil jsem si otroky a otrokyně a měl jsem i doma narozené; také dobytka, skotu i bravu jsem měl více než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou. 8Nashromáždil jsem si také stříbro a zlato i vlastnictví králů a provincií. Získal jsem pro sebe zpěváky a zpěvačky i potěšení lidských synů, mnoho konkubín.#h.: konkubínu a konkubíny (dle h. způsobu, že opakování výrazu vyjadřuje: mnoho; srv. např. 2Kr 3,16 aj.); HL; [Význam je nejasný, v ugaritštině a arabštině “dáma”, v asyrštině “láska”, též vztahováno ke kořisti, nebo k h. šad, tj. prs. LXX a Vul překládají jako nádoba (naběračka) na víno.] 9Tak jsem se vzmáhal a pokračoval jsem v tom více než všichni, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou. Nadto při mně stála má moudrost. 10Nic, o co žádaly mé oči, jsem od nich nevzdaloval. Neodpíral jsem svému srdci žádnou radost, vždyť mé srdce se radovalo ze vší mé námahy, a to byl můj podíl ze vší mé námahy. 11Pak jsem#h.: + já se ohlédl na všechny své skutky, které vykonaly mé ruce, a na námahu, kterou jsem se namáhal, abych to vykonal. A hle, to všechno je marnost a honba za větrem#v. 26; 1,14p a není z toho pod sluncem žádný užitek.
Moudrost a radost dána tomu, koho si oblíbil Bůh
12Ohlédl#h.: + já jsem se, abych se podíval na moudrost i ztřeštěnosti a pomatenost; vždyť jaký to bude člověk, který přijde po králi, jehož si dříve#h.: dávno ustanovili?#n.: co zmůže ten člověk, který přijde po králi? To, co dávno vykonali. 13Já jsem tehdy viděl, že z moudrosti je větší užitek než z pomatenosti, stejně jako je větší užitek ze světla než ze tmy. 14Moudrý má na hlavě oči, zatímco hlupák#[výraz typický pro Kaz (17) a ještě více pro Př (1,22p)] chodí ve tmě. Také jsem však poznal, že je oba#h.: všechny postihne stejný#h.: jeden úděl. 15Tu jsem si v duchu řekl: I mě postihne tentýž úděl jako toho hlupáka. Proč jsem potom#h.: tehdy já nadmíru zmoudřel? A v duchu jsem prohlásil, že také toto je marnost. 16Vždyť památka na moudrého stejně jako#h.: spolu s …; srv. 7,11; Jb 9,26 na hlupáka nezůstává navěky.#n.: nadlouho / trvale To všechno bude dávno zapomenuto v přicházejících#n : příštích dnech. Jak to, že moudrý zemře stejně jako#h.: spolu s … hlupák? 17Tu jsem začal nenávidět život, protože je pro mě špatné to dílo, které se koná pod sluncem. Je to všechno totiž jen marnost a honba za větrem. 18Začal jsem nenávidět#pf.; h.: + já všechnu svou námahu, kterou se namáhám pod sluncem, protože ji zanechám člověku, jenž bude po mně. 19A kdo ví, zdali bude moudrý nebo blázen; bude však panovat nade vší mou námahou, kterou jsem se namáhal a při níž jsem pod sluncem zmoudřel. Také toto je marnost. 20A já jsem se odvrátil, abych si v srdci zoufal nad vší tou námahou, kterou jsem se pod sluncem namáhal. 21Neboť je člověk, který sám usiloval#h.: se namáhal o moudrost, o poznání a o prospěch, ale odevzdá to jako svůj podíl#tj. dědictví člověku, který o to neusiloval. Také toto je marnost a velké zlo. 22Vždyť co člověk má ze vší své námahy a z honičky#1,17p; 4,16 svého srdce,#n: mysli; [tj. svých snah a starostí (::Fp 4,6)] když se pod sluncem namáhá? 23Všechny jeho dny#n : Celý jeho život; 2,23; Dt 22,19; 1Kr 15,14 totiž přinášejí bolesti a jeho plahočení mrzutost; jeho mysl neutichne#Jb 30,17; h.: neulehla ani v noci. Také toto je marnost. 24Není pro#h.: v … (srv. Lev 17,11; Est 6,6) člověka dobré, když bude jíst a pít a užije#h.: uvidí; Jb 9,25p si ze své námahy blaho#h. stejný výraz jako v. 24a; Jb 7,7 pro svou duši? I to jsem zjistil,#h.: uviděl; v. 3; + já že je z Boží ruky. 25Vždyť kdo jí a kdo si užívá víc než já?#[Takto dle TM. Ovšem několik h. střv. rkpp i LXX, Pš a Vul (a násl. další moderní př.) překládají (s malou změnou v h. mimenni na mimennu): Vždyť kdo může jíst a užívat si bez něj (tj. bez Boha).] 26Neboť člověku, který se mu líbí,#h.: je dobrý před jeho tváří (srv. Lv 10,19; Neh 2,6; Est 8,5) dal moudrost, poznání a radost. Hříšníkovi však dal plahočení, aby sbíral a hromadil, aby to pak předal tomu, kdo se Bohu líbí. Také toto je marnost a honba za větrem.
Právě zvoleno:
:
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.