Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění Hospodinovo slovo: Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna. Ale Abram řekl: Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Vždyť já odcházím bezdětný a nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer. Abram ještě řekl: Hle, nedal jsi mi potomka, a tak bude mým dědicem potomek mého domu. A hle, stalo se k němu Hospodinovo slovo: Ten nebude tvým dědicem, nýbrž ten, kdo vyjde ze tvých beder, bude tvým dědicem. Vyvedl ho ven a řekl: Jen pohleď na nebesa a spočítej hvězdy, budešli je moci spočítat. A řekl mu: Tak bude tvé potomstvo.
I uvěřil Abram Hospodinu a on mu to počítal za spravedlnost. A řekl mu: Já jsem Hospodin, který jsem tě vyvedl z chaldejského Úru, abych ti tuto zemi dal do vlastnictví. Odpověděl: Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím? I řekl mu: Vezmi pro mne tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana a hrdličku s holoubětem. Vzal tedy pro něho všechna tato zvířata, rozpůlil je a dal jednu jejich část naproti druhé. Ptáky nerozetnul. Dravci se slétali na mrtvoly, ale Abram je odháněl. A když zapadalo slunce, na Abrama padl hluboký spánek, a hle, padala na něho hrůza a veliká temnota.
A Hospodin Abramovi řekl: S jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou tam otročit a budou pokořováni čtyři sta let. Avšak národ, kterému budou otročit, budu soudit a potom vyjdou s velikým majetkem. A ty vejdeš ke svým otcům v pokoji; budeš pohřben v dobrém stáří. Až čtvrtá generace se sem navrátí, protože až potud nebude dovršena vina Emorejců. Pak zapadlo slunce a nastal soumrak, a hle, kouřící pec a ohnivá pochodeň, která prošla mezi těmi díly.
V onen den Hospodin uzavřel s Abramem smlouvu slovy: Tvému potomstvu dám tuto zemi od egyptské řeky až k té veliké řece, řece Eufratu, Kénijce, Kenazejce a Kadmónce, Chetejce, Perizejce a Refájce, Emorejce, Kenaance, Girgašejce a Jebúsejce.