“Byl jeden bohatý člověk, a oblékal se do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval. U jeho vrat lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil se nasytit aspoň tím, co padalo ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy. Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel pak i boháč a byl pohřben. A když v podsvětí v mukách pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně. I zvolal: "Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni." Abraham řekl: "Synu, vzpomeň si, že sis už vybral své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován. A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám." Řekl: "Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk." Abraham řekl: "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!" On řekl: "Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání." Řekl mu: "Neposlouchajíli Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých."”