Lukáš 17:1-10

Ježíš řekl svým učedníkům: “Není možné, aby nepřišla pohoršení, běda však tomu, skrze koho přicházejí. Pro toho by bylo lépe, kdyby mu přivázali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil jednoho z těchto maličkých. Mějte se na pozoru. Zhřešíli tvůj bratr, pokárej ho, a uználi svou vinu, odpusť mu. A zhřešíli proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: "Uznávám svou vinu, odpusť mi", odpustíš mu.” Apoštolové řekli Pánu: “Přidej nám víry!” Pán řekl: “Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: "Vykořeň se a přesaď se do moře", a poslechla by vás.” “Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: "Pojď hned a ulehni ke stolu"? Neřekne mu spíše: "Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty"? Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co [mu] bylo přikázáno? [Nemyslím.] Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: "Jsme nehodní otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat."”

Bezplatné plány čtení Bible a zamyšlení související s Lukáš 17:1-10