Marek 6
6
V Nazaretu
1Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti;#n.: domovské obce /-i jeho učedníci ho doprovázeli. 2Když nastala sobota, začal učit v synagoze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: “Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce! 3Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?” A pohoršovali se nad ním. 4Ježíš jim říkal: “Prorok není beze cti, leda ve své vlasti,#n.: domovské obce /-i mezi svými příbuznými a ve svém domě.” 5A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých#ř. arróstos; v. 13; 16,18; Mt 14,14; 1K 11,30; srv. Mal 1,8 (LXX) vložil ruce a uzdravil je. 6A divil se pro jejich nevěru.
Vysílání Dvanácti po dvojicích
A procházel okolní vesnice a učil. 7Zavolal si Dvanáct a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy. 8Přikázal jim: “Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky#ř.: měď; 12,41 do opasku, 9ale mějte uvázané sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.” 10A říkal jim: “Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete. 11A když by vás některé místo nepřijalo#var.: někteří nepřijali a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. [Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.]” 12Vyšli a vyhlásili,#var.: hlásali aby lidé činili pokání. 13Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali.
Herodes a Jan Křtitel
14Uslyšel to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. Říkalo se:#var.: Říkal “Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.”#n.: se skrze něj dějí tyto mocné činy; v. 2 15Jiní však říkali: “Je to Eliáš!” Jiní zase říkali: “Prorok -- jeden z těch proroků.” 16Když to uslyšel Herodes, říkal: “Jan, kterého jsem já sťal, vstal [z mrtvých].” 17Neboť sám Herodes dal#ř.: poslav (… zajal a spoutal) Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil. 18Jan totiž Herodovi říkal: “Nesmíš mít ženu svého bratra!” 19A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, byl v úzkých, ale#var.: to činil a rád mu naslouchal. 21Vhodný den#ř.: Den dobrého času / příležitosti; srv. He 4,16; 2Mak 14,29; Ž 104,27 (LXX) nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu#Est 1,3; ř. výraz pův. ozn. večeři (hl. jídlo dne; J 12,2; 21,20), ale v NS často vyjadřuje hostinu (12,39; Zj 19,17) pro své velmože, vojevůdce a přední muže z Galileje. 22Tu vešla dcera té Herodiady,#var.: jeho dcera Herodiada zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: “Požádej mě, oč chceš, a dám ti to.” 23A zapřísahal se jí: “O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.”#Est 5,3; [příslovečné vyjádření pro ochotu ke štědrosti, tj. volně: velké bohatství] 24I vyšla a řekla své matce: “Oč bych měla požádat?” Ona řekla: “O hlavu Jana Křtitele!” 25A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: “Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!” 26Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům ji nechtěl odmítnout. 27Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu#ř.: jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, 28přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce. 29Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.
Návrat apoštolů; nasycení pěti tisíců
30Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili i co učili. 31Řekl jim: “Pojďte vy sami stranou#srv. 4,34 (soukromí) na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.” Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst. 32Odjeli tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo. 33Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.#var.: [a shromáždili se k němu] 34Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit#4,1n; Mt uvádí, že je jako důsledek pohnutí uzdravoval, L obojí mnohým věcem. 35Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: “Toto místo je opuštěné a je již pozdě. 36Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.” 37On jim však odpověděl: “Vy jim dejte najíst!” Řekli mu: “Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů chleby, dáme jim najíst?” 38On jim řekl: “Kolik máte chlebů? Jděte [a] podívejte se.” Když to zjistili, řekli: “Pět a dvě ryby.” 39Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu. 40Uložili#sloveso užívané pro stolování; 8,6; Mt 22,10p; L 11,37 se do řad po stu a#lze rozumět také: sto řad po padesáti do řad po padesáti. 41Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával [svým] učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. 42Všichni jedli a nasytili se. 43A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb. 44Těch, kteří jedli [ty chleby], bylo pět tisíc mužů.
Ježíš kráčí po moři
45A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on propustí zástup. 46Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil. 47A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi. 48Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál#ř.: byl proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl je minout.#n.: jít podél nich 49Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli. 50Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: “Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!” 51A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se]. 52Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé.
Mnozí nemocní uzdraveni
53Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu [a tam zakotvili]. 54Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali. 55Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. 56A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, a všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni.
Právě zvoleno:
Marek 6: CSP
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Marek 6
6
V Nazaretu
1Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti;#n.: domovské obce /-i jeho učedníci ho doprovázeli. 2Když nastala sobota, začal učit v synagoze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: “Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce! 3Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?” A pohoršovali se nad ním. 4Ježíš jim říkal: “Prorok není beze cti, leda ve své vlasti,#n.: domovské obce /-i mezi svými příbuznými a ve svém domě.” 5A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých#ř. arróstos; v. 13; 16,18; Mt 14,14; 1K 11,30; srv. Mal 1,8 (LXX) vložil ruce a uzdravil je. 6A divil se pro jejich nevěru.
Vysílání Dvanácti po dvojicích
A procházel okolní vesnice a učil. 7Zavolal si Dvanáct a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy. 8Přikázal jim: “Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky#ř.: měď; 12,41 do opasku, 9ale mějte uvázané sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.” 10A říkal jim: “Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete. 11A když by vás některé místo nepřijalo#var.: někteří nepřijali a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. [Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.]” 12Vyšli a vyhlásili,#var.: hlásali aby lidé činili pokání. 13Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali.
Herodes a Jan Křtitel
14Uslyšel to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. Říkalo se:#var.: Říkal “Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.”#n.: se skrze něj dějí tyto mocné činy; v. 2 15Jiní však říkali: “Je to Eliáš!” Jiní zase říkali: “Prorok -- jeden z těch proroků.” 16Když to uslyšel Herodes, říkal: “Jan, kterého jsem já sťal, vstal [z mrtvých].” 17Neboť sám Herodes dal#ř.: poslav (… zajal a spoutal) Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil. 18Jan totiž Herodovi říkal: “Nesmíš mít ženu svého bratra!” 19A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, byl v úzkých, ale#var.: to činil a rád mu naslouchal. 21Vhodný den#ř.: Den dobrého času / příležitosti; srv. He 4,16; 2Mak 14,29; Ž 104,27 (LXX) nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu#Est 1,3; ř. výraz pův. ozn. večeři (hl. jídlo dne; J 12,2; 21,20), ale v NS často vyjadřuje hostinu (12,39; Zj 19,17) pro své velmože, vojevůdce a přední muže z Galileje. 22Tu vešla dcera té Herodiady,#var.: jeho dcera Herodiada zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: “Požádej mě, oč chceš, a dám ti to.” 23A zapřísahal se jí: “O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.”#Est 5,3; [příslovečné vyjádření pro ochotu ke štědrosti, tj. volně: velké bohatství] 24I vyšla a řekla své matce: “Oč bych měla požádat?” Ona řekla: “O hlavu Jana Křtitele!” 25A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: “Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!” 26Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům ji nechtěl odmítnout. 27Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu#ř.: jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, 28přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce. 29Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.
Návrat apoštolů; nasycení pěti tisíců
30Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili i co učili. 31Řekl jim: “Pojďte vy sami stranou#srv. 4,34 (soukromí) na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.” Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst. 32Odjeli tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo. 33Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.#var.: [a shromáždili se k němu] 34Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit#4,1n; Mt uvádí, že je jako důsledek pohnutí uzdravoval, L obojí mnohým věcem. 35Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: “Toto místo je opuštěné a je již pozdě. 36Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.” 37On jim však odpověděl: “Vy jim dejte najíst!” Řekli mu: “Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů chleby, dáme jim najíst?” 38On jim řekl: “Kolik máte chlebů? Jděte [a] podívejte se.” Když to zjistili, řekli: “Pět a dvě ryby.” 39Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu. 40Uložili#sloveso užívané pro stolování; 8,6; Mt 22,10p; L 11,37 se do řad po stu a#lze rozumět také: sto řad po padesáti do řad po padesáti. 41Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával [svým] učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. 42Všichni jedli a nasytili se. 43A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb. 44Těch, kteří jedli [ty chleby], bylo pět tisíc mužů.
Ježíš kráčí po moři
45A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on propustí zástup. 46Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil. 47A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi. 48Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál#ř.: byl proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl je minout.#n.: jít podél nich 49Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli. 50Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: “Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!” 51A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se]. 52Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé.
Mnozí nemocní uzdraveni
53Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu [a tam zakotvili]. 54Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali. 55Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. 56A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, a všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni.
Právě zvoleno:
:
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.