Deuteronomium 1:1-33

Sdílet

Deuteronomium 1:1-33 Bible Kralická 1613 (BKR)

Tato jsou slova, kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému před Jordánem na poušti, na rovinách proti moři Rudému, mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab. Jedenácte dní cesty jest od Oréb přes hory Seir až do Kádesbarne. Stalo se pak čtyřidcátého léta, jedenáctého měsíce, v první den téhož měsíce, že mluvil Mojžíš synům Izraelským všecky věci, kteréž jemu byl přikázal Hospodin oznámiti jim, Kdyžto již byl zabil Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, a Oga, krále Bázan, kterýž bydlil v Astarot, zabil v Edrei. Před Jordánem, v zemi Moábské, počal Mojžíš vysvětlovati zákona tohoto, řka: Hospodin Bůh náš mluvil k nám na Orébě, řka: Dosti jste již na hoře této bydlili. Obraťte se, táhněte a jděte k hoře Amorejských, na všecko vůkolí její, buď na roviny, na hory, na údolí, na poledne, i na břehy mořské, k zemi Kananejské a k Libánu, až k řece veliké, k řece Eufrates. Ej, ukázal jsem vám tu zemi; vejdětež do ní, a dědičně vládněte jí, kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, i semeni jejich po nich. A mluvil jsem k vám toho času, řka: Nemohuť sám nésti vás. Hospodin Bůh váš rozmnožil vás, a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské. (Hospodin Bůh otců vašich rozmnožiž vás nad to, jakž jste nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám.) Kterak bych nesl sám práci vaši, břímě vaše a nesnáze vaše? Vydejte z sebe muže moudré a opatrné, a zkušené z pokolení svých, abych je vám představil. I odpověděli jste mi a řekli jste: Dobráť jest ta věc, kterouž jsi učiniti rozkázal. Vzav tedy přední z pokolení vašich, muže moudré a zkušené, ustanovil jsem je knížaty nad vámi, hejtmany nad tisíci, setníky, padesátníky, desátníky a správce v pokoleních vašich. Přikázal jsem také soudcům vašim toho času, řka: Vyslýchejte pře mezi bratřími svými, a suďte spravedlivě mezi mužem a bratrem jeho, i mezi příchozím jeho. Nebudete přijímati osoby v soudu; jakž malého tak i velikého slyšeti budete, nebudete se báti žádného, nebo Boží soud jest. Jestliže byste pak měli jakou věc nesnadnou, vznesete na mne, a vyslyším ji. Přikázal jsem vám, pravím, toho času všecko, co byste činiti měli. Potom pak hnuvše se z Oréb, přešli jsme všecku poušť tuto velikou a hroznou, kterouž jste viděli, jdouce cestou k hoře Amorejských, jakož nám byl přikázal Hospodin Bůh náš, a přišli jsme až do Kádesbarne. I řekl jsem vám: Přišli jste až k hoře Amorejské, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám. Ej, dal Hospodin Bůh tvůj tu zemi tobě; vstupiž a vládni jí, jakož řekl Hospodin Bůh otců tvých tobě; neboj se, aniž se strachuj. Vy pak všickni přistoupili jste ke mně a řekli jste: Pošleme muže před sebou, kteříž by nám shlédli zemi, a oznámili by nám něco o cestě, kterouž bychom vstoupiti měli, i města, do nichž bychom přijíti měli. Kterážto řeč líbila se mně, a vzal jsem z vás dvanácte mužů, jednoho muže z každého pokolení. A oni obrátivše se a vstoupivše na horu, přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi. Nabrali také s sebou ovoce země té, a přinesli nám, a oznámili nám o těch věcech, řkouce: Dobráť jest země, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám. A však jste nechtěli jíti, ale odpírali jste řeči Hospodina Boha svého. A reptali jste v staních svých, řkouce: Proto že nás v nenávisti měl Hospodin, vyvedl nás z země Egyptské, aby nás vydal v ruce Amorejského, a zahladil nás. Kam bychom šli? Bratří naši zstrašili srdce naše, pravíce: Lid ten jest větší a vyšší nežli my, města veliká a hrazená až k nebi, ano i syny Enakovy tam jsme viděli. I řekl jsem vám: Nebojte se, ani se strachujte jich. Hospodin Bůh váš, kterýž jde před vámi, onť bojovati bude za vás rovně tak, jakž učinil s vámi v Egyptě, před očima vašima. Ano i na poušti viděl jsi, kterak nesl tebe Hospodin Bůh tvůj, jako nosí člověk syna svého, a to po vší cestě, kterouž jste šli, až jste přišli na toto místo. A ani tak uvěřili jste Hospodinu Bohu svému, Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti měli, v noci předcházel vás cestou v ohni, aby vám ukázal cestu, kterouž byste měli jíti, a v oblace ve dne.

Deuteronomium 1:1-33 Bible 21 (B21)

Toto jsou slova, která Mojžíš promluvil k celému Izraeli na poušti v Zajordání, totiž na pláni Arava naproti Sufu mezi Paranem, Tofelem, Labanem, Chacerotem a Di-zahabem. Přes pohoří Seír trvá cesta od hory Oréb do Kádeš-barné jedenáct dní. Prvního dne jedenáctého měsíce čtyřicátého roku oznámil Mojžíš synům Izraele všechno, co mu Hospodin pro ně přikázal. Poté, co porazil emorejského krále Sichona sídlícího v Chešbonu a bášanského krále Oga sídlícího v Aštarotu a v Edrei, začal Mojžíš v moábské zemi v Zajordání vysvětlovat tento Zákon. Řekl: Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Orébu takto: „Už jste na této hoře byli dost dlouho. Obraťte se a jděte dál. Vejděte do pohoří Emorejců a ke všem jejich sousedům v Aravě, na horách, v podhůří, v Negevu i na mořském pobřeží. Vejděte do celé kanaánské země i do Libanonu až po tu velikou řeku, řeku Eufrat. Pohleď, tu zemi jsem vám dal. Jděte a obsaďte zem, o níž Hospodin přísahal vašim otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a po nich jejich semeni.“ Tenkrát jsem vám řekl: „Nemohu vás dále nést sám. Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil. Pohleďte, dnes je vás jako hvězd na nebi! Kéž vás Hospodin, Bůh vašich otců, rozhojní ještě tisíckrát více a kéž vám žehná, jak vám pověděl! Jak bych však mohl sám nést vaše nesnáze, vaše břemena a rozepře? Vyberte ve svých kmenech moudré, rozvážné a zkušené muže, abych je učinil vašimi vůdci.“ Odpověděli jste mi: „Co navrhuješ, je dobré.“ Vzal jsem tedy představitele vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše vůdce, za správce nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti a za představené vašich kmenů. Vašim soudcům jsem tenkrát přikázal: „Vyslechnete své bratry a budete soudit spravedlivě, ať půjde o při mezi člověkem a jeho druhem nebo mezi ním a přistěhovalcem. Při soudu buďte nestranní. Vyslechněte malého stejně jako velkého; nikoho se nelekejte, neboť soud náleží Bohu. Záležitost, která by pro vás byla příliš nesnadná, vznesete na mě a já ji vyslechnu.“ Tenkrát jsem vám přikázal všechno, co máte dělat. Potom jsme vytáhli od Orébu a podle příkazu Hospodina, našeho Boha, jsme šli celou touto velikou, hroznou pouští, kterou jste viděli, směrem k emorejskému pohoří, až jsme dorazili do Kádeš-barné. Tehdy jsem vám řekl: „Přišli jste až k pohoří Emorejců – Hospodin, náš Bůh, nám je dává. Pohleď, Hospodin, tvůj Bůh, ti dal celou tu zem; vytáhni a obsaď ji, jak ti Hospodin, Bůh tvých otců, řekl. Neboj se a nestrachuj.“ Vy všichni jste však ke mně přišli se slovy: „Pošleme napřed muže, kteří nám tu zem prohlédnou a podají nám zprávu o cestě, kterou se máme vydat, i o městech, do nichž máme vejít.“ Ten návrh se mi líbil, a tak jsem z vás vybral dvanáct mužů, po jednom z každého kmene. Vypravili se vzhůru do hor a přišli až do údolí Eškol. Když prozkoumali zem, vzali s sebou něco z jejího ovoce a přinesli je nám. Poté nám podali zprávu: „Země, kterou nám Hospodin, náš Bůh, dává, je dobrá.“ Vy jste však nebyli ochotni vydat se vzhůru a vzepřeli jste se příkazu Hospodina, svého Boha. Začali jste ve svých stanech reptat: „Hospodin nás vyvedl z Egypta, protože nás nenáviděl! Vydal nás do rukou Emorejců, aby nás vyhladil! Kam to jdeme? Naši bratři nás připravili o odvahu, když řekli: ‚Ten lid je silnější a vyšší než my, města jsou veliká a opevněná až k nebi, a navíc jsme tam viděli Anakovce!‘“ Odpověděl jsem vám: „Nebojte se, nemějte strach! Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude před vašima očima bojovat za vás. Učiní totéž, co s vámi učinil v Egyptě a na poušti. Tehdy jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, a to celou cestu, kterou jste šli, než jste dorazili sem.“ Ani tenkrát jste však nevěřili Hospodinu, svému Bohu, ačkoli vás předcházel na cestě, hledal vám místo k odpočinku a ukazoval vám cestu, kterou máte jít – za noci ohněm a za dne oblakem.

Deuteronomium 1:1-33 Český studijní překlad (CSP)

Toto jsou slova, která mluvil Mojžíš k celému Izraeli za Jordánem, v pustině, v Arabě naproti Súfu, mezi Páranem a Tófelem, Lábanem, Chaserótem a Dízahabem. Od Chorébu směrem k pohoří Seíru až do Kádešbarneje to je jedenáct dní. I stalo se ve čtyřicátém roce, v jedenáctém měsíci, prvního dne toho měsíce, že Mojžíš pověděl synům Izraele všechno, co mu pro ně Hospodin přikázal, poté, co pobil emorejského krále Síchona sídlícího v Chešbónu a bášanského krále Óga sídlícího v Aštarótu a v Edreí. Za Jordánem, v moábské zemi, začal Mojžíš vysvětlovat tento zákon: Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Chorébu: Dost dlouho jste pobývali na této hoře. Vydejte se na cestu, vyrazte a jděte do pohoří Emorejců, ke všem jejich sousedům, do Araby, do pohoří, do Šefely, do Negebu a na pobřeží moře, do kenaanské země a Libanonu, až k Veliké řece, řece Eufratu. Pohleď, dal jsem před vás tu zemi. Jděte a obsaďte zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a jejich potomstvu po nich. V té době jsem vám řekl: Nemohu vás sám unést. Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil, ano je vás dnes tolik jako hvězd na nebi. Ať vám Hospodin, Bůh vašich otců, ještě tisíckrát přidá a požehná vám, tak jak vám řekl. Jak ale mohu sám unést vaši zátěž, vaše břemena a vaše spory? Vyberte si ve svých kmenech moudré, rozumné a znalé muže a ustanovím je za vaše předáky. Nato jste mi odpověděli: To, co jsi řekl, abychom učinili, je dobré. Vzal jsem tedy předáky vašich kmenů, moudré a znalé muže, a ustanovil jsem je předáky nad vámi, veliteli nad tisíci, veliteli nad sty, veliteli nad padesáti, veliteli nad deseti a správci nad vašimi kmeny. V té době jsem přikázal vašim soudcům: Vyslechněte své bratry a suďte spravedlivě mezi člověkem a jeho bratrem i příchozím. Při soudu nestraňte lidem, vyslechněte malého i velkého. Nemějte strach z člověka, neboť soud patří Bohu. Záležitost, která bude pro vás příliš těžká, předneste mně a já ji vyslechnu. V té době jsem vám přikázal všechno, co máte dělat. Vyrazili jsme z Chorébu a šli jsme celou tou velkou a obávanou pustinou, kterou jste viděli cestou k emorejskému pohoří, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh, až jsme došli do Kádešbarneje. Řekl jsem vám: Přišli jste až k emorejskému pohoří, které vám dává Hospodin, náš Bůh. Pohleď, Hospodin, tvůj Bůh, před tebe dal zemi. Vytáhni a obsaď ji, jak ti řekl Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs. Přistoupili jste všichni ke mně a řekli jste: Pošleme před sebou muže, aby pro nás proslídili zemi a přinesli nám zpět zprávu o cestě, kterou máme táhnout, a o městech, do kterých máme vejít. Líbilo se mi to a vybral jsem z vás dvanáct mužů, jednoho muže za každý kmen. Vydali se na cestu, stoupali do pohoří a přišli až do údolí Eškólu. Prozkoumali ho, vzali s sebou z ovoce té země a zanesli to k nám. Přinesli nám zprávu se slovy: Země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh, je dobrá. Nechtěli jste však vytáhnout a vzpírali jste se příkazu Hospodina, svého Boha, reptali jste ve svých stanech a říkali jste: Hospodin nás měl v nenávisti, vyvedl nás z egyptské země, aby nás vydal do ruky Emorejců a vyhladil nás. Kam to táhneme? Naši bratři oslabovali naše srdce slovy: Je tam lid větší a vyšší nežli my, jsou tam města velká a opevněná až k nebesům; viděli jsme tam dokonce i potomky Anákovců. Nato jsem vám řekl: Nemějte strach a nebojte se jich. Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, on bude bojovat za vás, stejně jako jednal s vámi před vašima očima v Egyptě a v pustině, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, po celou cestu, kterou jste šli, až jste přišli na toto místo. Navzdory tomu všemu jste nevěřili Hospodinu, svému Bohu, který šel cestou před vámi, aby vám vyhledal místo k táboření a aby vám ukázal cestu, po které byste měli jít -- ohněm v noci a oblakem ve dne.