Kazatel 1:1-8
Kazatel 1:1-8 Bible Kralická 1613 (BKR)
Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě. Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost. Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem? Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá. Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází. Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr. Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely. Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
Kazatel 1:1-8 Bible 21 (B21)
Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá navěky. Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má. Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se. Veškeré řeky do moře míří, moře se ale nepřeplní. Tam, odkud pramení, se řeky vrací, aby pak odtamtud znovu plynuly. Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením!
Kazatel 1:1-8 Český studijní překlad (CSP)
Slova kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. Marnost všech marností, řekl kazatel, marnost všech marností, všechno je to marnost. Jaký užitek bude člověk mít z veškeré své námahy, když se bude namáhat pod sluncem? Generace odchází, generace přichází a země navěky zůstává. Slunce bude vycházet, slunce bude zapadat. Baží po místě, kde vychází. Vítr odchází k jihu a stáčí se k severu. Stáčí se a stáčí, obchází a při svém oběhu se zas vítr vrací. Všechny potoky tečou do moře a přece není moře plné. Na místo, z něhož potoky vytékají, tam se i vracejí, aby opět vytékaly. Všechny věci jsou únavné; člověk to nedokáže vyjádřit. Oko se nenasytí viděním a ucho se nenaplní slyšením.