Jeremiáš 49:1-22
Jeremiáš 49:1-22 Bible Kralická 1613 (BKR)
Proti Ammonitským. Takto praví Hospodin: Což nemá žádných synů Izrael? Což dědice žádného nemá? Proč dědičně opanoval král jejich Gádu, a lid jeho v městech tohoto bydlí? Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že způsobím, aby slyšáno bylo proti Rabba Ammonitských troubení válečné, a aby bylo obráceno v hromadu rumu, a jiná města jeho ohněm vypálena. I opanuje Izrael ty, kteříž jej byli opanovali, praví Hospodin. Kvěl Ezebon, když popléněno bude Hai, křičte, ó dcery Rabba, přepašte se žíněmi, plačte, a běžte přes ploty; nebo král váš do zajetí půjde, kněží jeho i knížata jeho spolu. Což se chlubíš údolími, když oplývá údolí tvé, ó dcero zpurná, kteráž doufáš v pokladech svých, říkajíc: Kdo by táhl na mne? Aj, já uvedu na tebe strach, praví Panovník Hospodin zástupů, ze všeho vůkolí tvého, jímž rozehnáni budete všickni, a nebude žádného, kdo by shromáždil toulající se. A však potom zase přivedu zajaté Ammonitské, dí Hospodin. Proti Idumejským. Takto praví Hospodin zástupů: Což není více moudrosti v Teman? Zahynula rada od rozumných? Zmařena moudrost jejich? Utíkejte, obraťe se, a hluboko se schovejte, obyvatelé Dedan; nebo bídu uvedu na Ezau v čas navštívení jeho. Kdyby ti, kteříž zbírají víno, přišli na tebe, zdaž by nepozůstavili paběrků? Pakli zloději v noci, zdaž by škodili více nad potřebu svou? Ale já obnažím Ezau, zodkrývám skrýše jeho, tak že se nebude moci ukryti. Pohubenoť bude símě jeho i bratří jeho i sousedé jeho, tak že nebude naprosto, kdo by řekl: Zanech sirotků svých, já živiti je budu, a vdov svých mně se dověřte. Takto zajisté praví Hospodin: Aj, ti, kteříž nemají žádného práva píti kalichu tohoto, předce pijí, ty pak sám abys toho naprosto prázen byl? Nebudeš prázen, ale jistotně píti budeš. Nebo skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že pustinou, útržkou, pouští a prokletím bude Bozra, a všecka města jeho budou pouští věčnou. Pověst slyšel jsem od Hospodina, že posel k národům poslán jest: Shromažďte se, a táhněte proti němu; nuže, vstaňte k boji. Nebo aj, způsobím to, abys byl za nejšpatnějšího mezi národy, v nevážnosti mezi lidmi. To, že jsi hrozný, zklamá tě, i pýcha srdce tvého, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, kterýž se držíš vysokých pahrbků. Bys pak vysoko udělal hnízdo své jako orlice, i odtud tě strhnu, dí Hospodin. I bude země Idumejská pustinou. Každý, kdož půjde skrze ni, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jejími; Jako podvrácení Sodomy a Gomory a sousedů jejich, praví Hospodin. Neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn člověka. Aj, jako lev vystupuje i více než zdutí Jordána proti příbytku Nejsilnějšího, a však v okamžení zaženu jej z této země, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mně rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýř, kterýž by se postavil proti mně? Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavřel o Idumejských, a to, což myslil proti obyvatelům Temanským: Zajisté žeť je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i příbytky jejich. Od hřmotu pádu jejich třásti se bude ta země, hlas a křik jejich slyšán bude u moře Rudého. Aj, jako orlice přitáhne a přiletí, a roztáhne křídla svá na Bozru, i bude srdce silných Idumejských v ten den podobné srdci ženy svírající se.
Jeremiáš 49:1-22 Bible 21 (B21)
Toto praví Hospodin o Amoncích: „Copak Izrael nemá děti? Copak nemá žádné dědice? Proč tedy Moloch dědí po Gádovi a jeho lid tam bydlí ve městech? Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy proti Rabě Amonců zakřičím do bitvy. Zbude z ní jen hromada sutin, její vesnice budou spáleny a Izrael vyžene ty, kdo jej vyháněli, praví Hospodin. Kvílej, Chešbone, Aj je vyhuben, obyvatelky Raby, bědujte, oblečte pytel a kvílejte, mezi hradbami sem tam běhejte! Moloch odejde do vyhnanství a s ním i jeho kněží a velmoži. Chlubíš se svými pláněmi? Že je tvá pláň tak úrodná, dcero nevěrná? Spoléháš na své poklady, prý: ‚Kdo by mě napadal?‘ Hle, přivedu na tebe hrůzu, praví Hospodin, Pán zástupů, hrůzu z celého tvého okolí. Budete rozehnáni každý na jinou stranu a nikdo už neshromáždí ty, kdo se rozprchli. Později ale osud Amonců změním, praví Hospodin.“ Toto praví Hospodin zástupů o Edomu: „Copak už není moudrost v Temanu? Přišli rozvážní o rozum? Je jejich moudrost k ničemu? Obraťte se a utečte! Dedanští, skryjte se v dolině! Na Ezaua totiž přivedu neštěstí v čas, kdy s ním zúčtuji. Přijdou-li na tvé hrozny česáči, nechají aspoň paběrky. Přepadnou-li tě v noci zloději, vezmou jen to, co budou chtít. Já však Ezaua svléknu donaha, odhalím jeho úkryty, už se neschová! Jeho děti i příbuzní budou zničeni, nezbude mu soused, jenž by ho oslovil: ‚Nech tu své sirotky, já je nechám žít, tvé vdovy ať ve mne doufají.‘“ Tak praví Hospodin: „Hle, ti, kdo neměli pít kalich hněvu, jej teď musí pít – a ty bys měl uniknout bez trestu? Neunikneš, ten kalich vypiješ! Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že Bosra se stane děsnou pustinou, že bude posměškem a nadávkou a všechna její města zůstanou v troskách na věčnost.“ Od Hospodina jsem slyšel zprávu, že byl vyslán posel k národům: Šikujte se! Vzhůru k útoku! Válčete proti Edomu! „Hle, činím tě nepatrným mezi národy, mezi lidmi budeš v opovržení. Klame tě hrůza, kterou vzbuzuješ, a pýcha tvého srdce. V rozeklaných skalách sis zřídil obydlí, obsadils horské vrcholy. I kdyby ses vysoko jak orel uhnízdil, i odtamtud tě strhnu, praví Hospodin. Edom bude budit děs. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly. Jako když byla rozvrácena Sodoma a Gomora i s městy v jejich okolí, praví Hospodin, ani zde nebude nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník. Jako když lev vyráží z jordánského houští na zavlažené pastviny, stejně tak vyženu Edomce znenadání z jejich území. Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím? Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá? Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“ Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Edomu a co zamýšlí proti obyvatelům Temanu: I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni i jejich pastvina se zhrozí nad nimi. Rachot jejich pádu otřese zemí, až k Rudému moři se ponese jejich křik. Hle, orel se zvedá a dolů vrhá se, nad Bosrou křídla rozestře! Srdce edomských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech.
Jeremiáš 49:1-22 Český studijní překlad (CSP)
O synech Amónových. Toto praví Hospodin: Cožpak Izrael nemá syny? Copak nemá dědice? Proč Milkóm vlastní Gáda a jeho lid se usadil v jeho městech? Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy nechám zaznít válečný křik proti Rabě synů Amónových. Stane se zcela opuštěnou ruinou a její vesnice budou vypáleny ohněm. Izrael dostane do vlastnictví své vlastníky, praví Hospodin. Naříkej Chešbóne, protože Aj je zničen! Křičte, dcery Raby, přepásejte se pytlovinou, bědujte a bloumejte mezi ohradami, protože Milkóm půjde do vyhnanství, jeho kněží spolu s jeho knížaty. Proč se chlubíš údolími, svým oplývajícím údolím, odpadlá dcero, která doufáš ve své poklady a říkáš: Kdo přijde proti mně? Hle, přivedu na tebe strach z celého tvého okolí, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů. Budete zahnáni každý jinam a nebude, kdo by utečence shromáždil. Potom však změním úděl synů Amónových, je Hospodinův výrok. O Edómu. Toto praví Hospodin zástupů: Cožpak už v Témanu není moudrost? Rozumným zmizela rada? Byla jejich moudrost zmařena? Utečte, obraťte se a usídlete se v hlubinách, obyvatelé Dedánu! Protože na něj přivedu Ezauovu pohromu, čas, kdy ho navštívím. Kdyby na tebe přišli česači hroznů, což nezanechají paběrky? Kdyby přišli zloději v noci, budou ničit, dokud nebudou mít dost. Neboť já jsem obnažil Ezaua, odhalil jsem jeho skrýše, nebude se moci ukrýt. Jeho potomstvo je zničeno, jeho bratři i jeho sousedi -- už není. Zanech svoje sirotky, já je zachovám při životě a ať tvoje vdovy doufají ve mě. Neboť toto praví Hospodin: Hle, ti, kteří pít kalich správně neměli, pít musejí a ty bys měl zůstat bez trestu? Nezůstaneš bez trestu, ale musíš pít. Vždyť jsem přísahal při sobě, je Hospodinův výrok, že Bosra se stane předmětem hrůzy, potupou, pustinou a kletbou a všechna její města se stanou věčnými troskami. Slyšel jsem zprávu od Hospodina, vyslanec byl poslán mezi národy: Shromážděte se a vytáhněte proti ní, povstaňte k boji. Neboť hle, učiním tě malým mezi národy, opovrženým mezi lidmi. Hrůza, kterou jsi budil, tě podvedla, i domýšlivost tvého srdce, tebe, který bydlíš ve skalních rozsedlinách, tebe, jenž jsi obsadil vrchol kopce. Ačkoliv stavíš své hnízdo vysoko jako orel, svrhnu tě odtamtud, je Hospodinův výrok. Edóm se stane děsivou krajinou; každý, kdo jím bude procházet, se zhrozí a podiví se všem jeho ranám. Jako po vyvrácení Sodomy, Gomory a jejich sousedních měst, praví Hospodin, nikdo se tam neusadí, syn člověka v něm nebude pobývat. Hle, vystupuje jako lev z jordánské houštiny na stále zelenou pastvinu, ale v okamžiku ho z ní zaženu a určím nad ní toho, kdo je vyvolený. Neboť kdo je jako já? Kdo mě předvolá k soudu? Kdo je ten pastýř, který přede mnou obstojí? Proto slyšte Hospodinovo rozhodnutí, které učinil o Edómu, jeho plány, které vymýšlí proti obyvatelům Témanu: Jistě je budou vláčet, i nejmenší ze stáda. Jistě kvůli nim zpustoší jeho pastvinu. Zvukem jejich pádu se třese země. Zní volání, jeho zvuk je slyšet až u Rákosového moře. Hle, vzlétne jako orel, poletí a roztáhne svá křídla nad Bosrou. V onen den bude srdce edómských hrdinů jako srdce ženy v porodních bolestech.