Jeremiáš 51:7-64
Jeremiáš 51:7-64 Bible Kralická 1613 (BKR)
Byltě koflíkem zlatým Babylon v ruce Hospodinově, opojujícím všecku zemi; víno jeho pili národové, protož se zbláznili národové. Ale v náhle padne Babylon, a potřín bude. Kvělte nad ním, nabeřte masti pro bolesti jeho, snad bude moci zhojen býti. Hojili jsme Babylon, ale není zhojen, opusťme jej, a poďme jeden každý do země své; nebo až k nebi dosahá soud jeho, a vznesen jest až k nejvyšším oblakům. Vyvedl Hospodin při naši; poďte, a vypravujme na Sionu dílo Hospodina Boha našeho. Vytřete střely, shledejte, což nejvíc můžete, pavéz, Hospodin vzbudil ducha králů Médských, proto že proti Babylonu usouzení jeho jest, aby jej zkazil; pomsta zajisté jest Hospodinova, pomštění chrámu jeho. Na zdech Babylonských zdvihněte korouhev, osaďte stráž, postavte strážné, připravte zálohy; nebo i myslil Hospodin, i učiní, což řekl proti obyvatelům Babylonským. Ó ty, kterýž bydlíš při vodách velikých, ó kterýž máš množství pokladů, přišloť skončení tvé, cíl lakomství tvého. Přisáhlť jest Hospodin zástupů skrze samého sebe: Jistotně naplním tě lidmi jako brouky, kteříž by prokřikovali nad tebou radostně: Ten, kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa, Kterýžto, když vydává hlas, ječí vody na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých. Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník od rytiny; nebo faleš jest slitina jeho, a není ducha v nich. Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž navštíveni budou, zahynou. Neníť jim podobný díl Jákobův; nebo on jest stvořitelem všeho, a částka dědictví jeho, Hospodin zástupů jest jméno jeho. Ty jsi mým kladivem rozrážejícím, nástroji válečnými, abych rozrážel skrze tebe národy, a kazil skrze tebe království, Abych rozrážel skrze tebe koně s jezdcem jeho, abych rozrážel skrze tebe vůz s tím, kdož jezdí na něm. Abych rozrážel skrze tebe muže i ženu, abych rozrážel skrze tebe starého i dítě, abych rozrážel skrze tebe mládence i pannu, Abych rozrážel skrze tebe pastýře s stádem jeho, abych rozrážel skrze tebe oráče s spřežením jeho, abych rozrážel skrze tebe vývody a knížata. Ale jižť odplatím Babylonu i všechněm obyvatelům Kaldejským za všecko bezpráví jejich, kteréž činili Sionu před očima vašima, dí Hospodin. Aj, já jsem proti tobě, ó horo, kteráž hubíš, dí Hospodin, kteráž hubíš všecku zemi; a vztáhna ruku svou na tebe, svalím tě z těch skal, a obrátím tě v horu spálenou. A nevezmou z tebe kamene k úhlu, ani kamene k základům; nebo pustinou věčnou budeš, praví Hospodin. Vyzdvihněte korouhev v zemi, trubte trubou mezi národy, připravte proti němu národy, svolejte proti němu království Ararat, Minni, Ascenez, ustanovte hejtmana proti němu, přiveďte koní jako brouků počet nesčíslný. Připravte proti Babylonu národy, krále země Médské, vývody její a všecka knížata její, i všecku zemi panování jejich. I bude se třásti země a bolestiti, když vykonáváno bude usouzení Hospodinovo proti Babylonu, aby obrátil zemi Babylonskou v pustinu, v níž by se žádný neosazoval. Přestanou silní Babylonští bojovati, seděti budou v ohradách, zhyne síla jejich, budou jako ženy, zapálí příbytky jejich, polámány budou závory jejich. Pošta jedna druhou potká, a posel posla, aby oznámeno bylo králi Babylonskému, že vzato jest město jeho na kraji, A že brodové vzati, i jezera vypálena ohněm, a muži bojovní předěšeni. Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Dcera Babylonská jest jako humno, jehož nabíjení čas; ještě maličko, a přijde čas žně její. Vyjídá mne, potírá mne Nabuchodonozor král Babylonský, vystavuje mne nádobu prázdnou, požírá mne jako drak, naplňuje břich svůj rozkošemi mými, vyhání mne. Násilé, kteréž se mně a mému tělu děje, přijdiž na Babylon, praví obyvatelkyně Sionská, a krev má na obyvatele země Kaldejské, praví Jeruzalém. Protož takto praví Hospodin: Aj, já vyvedu při tvou, a pomstím tě; nebo vysuším moře jeho, vysuším i vrchoviště jeho. I bude Babylon v hromady, v příbytek draků, v užasnutí a ckání, tak že nebude v něm žádného obyvatele. Jako lvové spolu řváti budou, skučeti budou jako lvíčata. Když se rozpálí, učiním jim hody, a tak je opojím, že zkřiknouti a snem věčným zesnouti musejí, tak aby neprocítili, dí Hospodin. Povedu je jako berany k zabití, jako skopce s kozly. Jakž by dobyt býti mohl Sesák? Jakž by vzata býti mohla chvála vší země? Jakž by přijíti mohl na spuštění Babylon mezi národy? Vystoupí proti Babylonu moře, množstvím vlnobití jeho přikryt bude. Města jeho budou pustinou, zemí vyprahlou a pustou, zemí, v jejíchž městech neosadí se žádný, aniž projde skrze ně syn člověka. Navštívím také Béle v Babyloně, a vytrhnu, což sehltil, z úst jeho, i nepohrnou se k němu více národové; také i zdi Babylonské padnou. Vyjděte z prostředku jeho, lide můj, a vysvoboďte jeden každý duši svou od prchlivosti hněvu Hospodinova. A nebuďtež choulostivého srdce, aniž se bojte pověsti, kteráž slyšána bude v té zemi, když přijde tohoto roku pověst, a potom druhého roku pověst, i ukrutenství v zemi, a pán na pána. Protož aj, dnové přijdou, že navštívím rytiny Babylonské, a všecka země jeho zahanbena bude, i všickni zbití jeho padnou u prostřed něho. I budou prozpěvovati nad Babylonem nebesa i země, a cožkoli v nich jest, když na něj od půlnoci přitáhnou ti zhoubcové, dí Hospodin. Ano i Babylon padnouti musí, ó zbití Izraelovi, i s Babylonem padnou zbití vší země jeho. Ó kdož jste znikli meče, jděte, nezastavujte se; zpomínejte, daleko jsouce, na Hospodina, a Jeruzalém nechť vstupuje na srdce vaše. Rcete: Stydímeť se, že slýcháme útržku, hanbí se tváře naše, že cizozemci chodí do svatyní domu Hospodinova. Protož aj, dnové přijdou, dí Hospodin, že navštívím rytiny jeho, a po vší zemi jeho stonati bude zraněný. Byť pak vstoupil Babylon na nebe, a byť pak ohradil velmi vysokou pevnost svou, přitáhnou ode mne na něj zhoubcové, praví Hospodin. Zvuk křiku z Babylona, a potření veliké z země Kaldejské. Nebo Hospodin popléní Babylon, a vyhladí z něho hřmot veliký, byť pak zvučela vlnobití jejich jako vody mnohé, vydáván byl hluk hlasu jejich, Když přitáhne na něj, na Babylon zhoubce. I budou jati silní jeho, potříno bude lučiště jejich; nebo Bůh silný odplatí, Hospodin vrchovatě odplatí. Opojím knížata jeho i moudré jeho, vývody jeho i znamenitější jeho i silné jeho, aby zesnuli snem věčným, a neprocítili, dí král, jehož jméno jest Hospodin zástupů. Takto praví Hospodin zástupů: Oboje zed Babylonská velmi široká do gruntu zbořena bude, a brány jeho vysoké ohněm spáleny budou, a tak nadarmo pracovati budou lidé a národové při ohni, až ustanou. Slovo, kteréž přikázal Jeremiáš prorok Saraiášovi synu Neriášovu, synu Maaseiášovu, když se vypravil od Sedechiáše krále Judského do Babylona, léta čtvtého kralování jeho, (byl pak Saraiáš kníže Menuchské), Když sepsal Jeremiáš všecko zlé, kteréž přijíti mělo na Babylon, do knihy jedné, všecka ta slova, kteráž jsou psána proti Babylonu. I řekl Jeremiáš Saraiášovi: Když přijdeš do Babylona, a uzříš jej, tedy čti všecka ta slova. A rci: Ó Hospodine, ty jsi mluvil o místě tomto, že je zkazíš, tak že nebude v něm obyvatele, od člověka až do hovada, ale že hrozně zpuštěno na věky bude. Když pak do konce přečteš knihu tuto, přivaž k ní kámen, a hoď ji do prostřed Eufrates, A rci: Tak potopen bude Babylon, a nepovstane z toho zlého, kteréž já uvedu na něj, ačkoli ustávati budou. Až potud slova Jeremiášova.
Jeremiáš 51:7-64 Bible 21 (B21)
Zlatým kalichem v ruce Hospodinově byl Babylon – opíjel celý svět. Národy z něj to víno pily, až se pomátly. Babylon ale náhle padne, bude rozdrcen. Kvílejte nad ním, přineste balzám na jeho rány, třeba se uzdraví! „Léčili jsme Babylon, ale neuzdravil se. Opusťme jej, pojďme každý do své země! Soud nad ním bude sahat do nebe, až k oblakům se rozroste.“ „Hospodin nás obhájil v naší spravedlivé při. Pojďte vyprávět na Sionu, co vykonal Hospodin, náš Bůh!“ Ostřete šípy, uchopte štíty! Hospodin probouzí ducha médských králů, neboť se chystá zničit Babylon. Ano, toto je Hospodinova pomsta, pomsta za jeho chrám! Namiřte korouhev proti babylonským hradbám! Zesilte hlídky, stavte stráž! Buďte připraveni v zálohách! Hospodin rozhodl a také vykoná, co o Babyloňanech zvěstoval. Město ležící u mocných řek a topící se v pokladech, tvůj konec nadešel, tvá nit se přetrhne! Hospodin zástupů přísahá sám při sobě: „Naplním tě vojskem – bude jich jako kobylek, budou nad tebou křičet vítězně!“ On sám svou silou stvořil zem, svou moudrostí vybudoval svět, nebe rozepjal svým rozumem! Svým hlasem rozezvučí vody na nebi, od obzoru nechá stoupat oblaky; k lijáku připojuje blesky, vypouští vítr ze svých pokladnic. Všichni ti tupci ničemu nerozumí, všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami, protože jejich odlitky jsou podvod a ducha v sobě nemají. Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory; až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny. Úděl Jákobův však není jako oni, neboť je všeho Stvořitel; kmen Izraele má za své dědictví, Hospodin zástupů se jmenuje. „Ty jsi můj kyj, můj nástroj válečný: tebou drtím národy, tebou ničím království, tebou drtím koně i s jezdci, tebou drtím vozy s vozataji, tebou drtím muže i ženy, tebou drtím starce i mladíky, tebou drtím mládence i panny, tebou drtím pastýře s ovcemi, tebou drtím oráče i spřežení, tebou drtím správce i hejtmany. Před vašima očima však odplatím Babylonu a všem obyvatelům Chaldeje za všechno zlo, které páchali na Sionu, praví Hospodin. Hle, já jsem proti tobě, horo záhuby, která hubíš celou zemi, praví Hospodin. Rozmáchnu se proti tobě, svalím tě ze skal, obrátím tě v horu popela! Nevezmou z tebe kámen úhelný ani kámen pro základy. Ano, zůstaneš pustý navěky, praví Hospodin.“ Zvedněte v zemi korouhev! Ať mezi národy zazní polnice! Připravte národy proti němu do boje, svolejte na něj království Ararat, Minni a Aškenaz! Postavte proti němu vojevůdce, přiveďte koně jak roje kobylek! Připravte národy proti němu do boje, krále Médie a jejich hejtmany, správce všech zemí, které ovládli! Země se třese, svíjí se bolestí, plní se, co Hospodin o Babylonu uložil: Obrátí babylonskou zemi v trosky, kde nikdo nebydlí. Babylonští hrdinové dobojovali, zůstali ve svých opevněních. Síly je opustily, jsou jako ženy. Jejich domovy zapáleny, závory zlomeny. Běžec předhání běžce, posel posla potkává – babylonskému králi se oznamuje, že město padlo ze všech stran! Byly obsazeny brody, v močálech hoří rákosí, bojovníci jsou zděšeni! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Dcera babylonská je jako mlat v čas, kdy se mlátí úroda; čas její sklizně rychle nastává!“ „Babylonský král Nabukadnezar mě požíral, rozdrtil mě na sousta, udělal ze mě prázdný džbán. Polykal mě jako drak, mými pochoutkami si břicho cpal, vytřel mě jako hrnec dočista. Násilí na mě páchané ať na Babylon dopadne!“ říká obyvatelka Sionu. „Moje krev na obyvatele Chaldeje!“ říká Jeruzalém. A proto tak praví Hospodin: „Hle, ujmu se tvojí pře a pomstím se za tebe. Vysuším to jeho moře, nechám vyschnout i jeho pramen. Babylon se obrátí v hromady sutin, kde žijí jen šakali, bude vzbuzovat děs a posměch, zůstane bez obyvatele. Jsou jako řvoucí smečka lvů, lačně vrčí jak mladí lvi. Až se hlady rozdivočí, připravím jim hostinu, opiji je, že se budou hlučně veselit. Pak ale tvrdě usnou navěky a už se nevzbudí, praví Hospodin. Povedu je na porážku jako ovečky, jako kozly a beránky. Ach, jak byl ten Šešak lapen, jak chloubu světa dobyli? Jak mohl být tak zpustošen Babylon mezi národy! Babylon zaplavilo moře, příval jeho vln jej pohltil. Z jeho měst zbyly kupy trosek, vyprahlá země bez vody, země úplně bez obyvatel, kudy neprojde žádný smrtelník. Zúčtuji s Bélem v Babylonu, vyrvu mu z úst, co pohltil. Národy už se k němu nepohrnou, padnou babylonské zdi! Vyjděte odtud, lide můj! Prchejte všichni o život, až vzplane Hospodinova zuřivost! Neztrácejte odvahu, nebojte se zpráv, jež krajem zní. Jedna zpráva letos, jiná napřesrok – že v zemi vládne násilí a vladař stojí proti vladaři. Hle, přicházejí dny, kdy zúčtuji s babylonskými modlami! Celá jejich zem se zastydí, až v ní všude budou ležet mrtvoly. Nebe a země i všechno v nich vykřikne nad Babylonem radostí, až na něj od severu přijdou zhoubci, praví Hospodin.“ Babylon teď musí padnout kvůli izraelským padlým, tak jako kvůli Babylonu padali mrtví po vší zemi. Vy, kteří jste ušli meči, jděte a nezastavujte! Pamatujte na Hospodina v té daleké zemi, myslete na Jeruzalém! „Zahanbeni jsme a uráženi, tváře nám přikryl stud, protože do svatyně Hospodinova domu vnikli cizáci.“ „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy zúčtuji s jejich modlami a po celé zemi budou sténat zranění! I kdyby se Babylon tyčil až k nebi, i kdyby se až k obloze mocně opevnil, i tehdy na něj ode mne přijdou zhoubci, praví Hospodin.“ Slyšíš? To stoupá nářek z Babylonu, hluk hrozné zkázy ze země Chaldejců. Hospodin ničí Babylon! Umlčuje všechen jeho hřmot! Vlny útočníků hučí jak množství vod, už burácejí jako hrom! Ano, zhoubce přichází na Babylon! Jeho hrdinové budou zajati a jejich luky zlámány. Ano, Hospodin je Bůh odplaty – vrchovatě jim odplatí! „Opiji jejich velmože i mudrce, jejich hejtmany, správce i hrdiny. Pak usnou navěky a už se nevzbudí, praví Král, jenž má jméno Hospodin zástupů.“ Tak praví Hospodin zástupů: „Hradba Babylonu, jakkoli široká, bude do základů zbořena! Jeho brány, jakkoli vysoké, lehnou popelem! Národy se namáhaly zbytečně, jejich dřina půjde do ohně!“ Toto je slovo, které prorok Jeremiáš svěřil Serajášovi, synu Neriáše, syna Machsejášova. (Serajáš totiž jako štábní důstojník doprovázel judského krále Cidkiáše, když se ve čtvrtém roce své vlády vydal do Babylonu.) Jeremiáš zapsal všechna neštěstí, jež měla stihnout Babylon, do jediné knihy – všechna tato slova napsaná proti Babylonu. „Až přijdeš do Babylonu,“ řekl Jeremiáš Serajášovi, „hleď, abys tam všechna tato slova nahlas přečetl. Předtím řekni: ‚Hospodine, ty jsi o tomto místě prohlásil, že je vyhladíš, takže v něm nikdo nezbude – lidé ani dobytek – a zůstane navždy zpustošené!‘ Až tu knihu dočteš, přivaž k ní kámen a hoď ji doprostřed Eufratu. Potom řekni: ‚Takto se ponoří Babylon a už se nikdy nezvedne z toho neštěstí, jež na něj dopustím.‘“ Zde končí slova Jeremiášova.
Jeremiáš 51:7-64 Český studijní překlad (CSP)
Babylon byl zlatým kalichem v Hospodinově ruce, opíjel celou zemi. Národy pily z jeho vína, proto národy zešílely. Babylon náhle padl, je rozdrcen. Naříkejte nad ním! Vezměte na jeho bolest balzám! Snad se uzdraví. Léčili jsme Babylon, ale nebyl uzdraven. Opusťte jej a pojďme každý do své země, protože jeho soud dosáhl k nebesům, povznesl se až k oblakům. Hospodin vyvedl na světlo naši spravedlivou při. Pojďme a vypravujme na Sijónu o díle Hospodina, svého Boha. Naostřete šípy, uchopte štíty! Hospodin vzbudil ducha médských králů, protože jeho plán je namířen proti Babylonu, aby ho zničil, neboť toto je Hospodinova pomsta, pomsta za jeho chrám. Pozdvihněte korouhev proti babylonským hradbám, zesilte stráž, ustanovte hlídky, připravte zálohy, protože Hospodin má v úmyslu a také provede to, co vyslovil proti obyvatelům Babylona. Ty, který bydlíš na velkých vodách, a máš mnoho pokladů, přišel tvůj konec, naplnila se míra tvého nekalého zisku. Hospodin zástupů přísahal při sobě samém: Naplním tě lidmi jako kobylkami a vydají nad tebou vítězný pokřik. Svou silou učinil zemi, svou moudrostí založil svět a svou rozumností roztáhl nebesa. Když vydá hlas, bouří se voda v nebesích, dává vystupovat mlze z končin země, působí blesky s deštěm, ze svých skladů vyvádí vítr. Všichni lidé jsou hloupí a bez poznání, všichni zlatníci jsou zahanbeni svými modlami, protože jejich modly jsou falešné, není v nich duch. Jsou nicotností, směšným dílem, v čase svého navštívení zahynou. Podíl Jákobův jim není podobný, neboť on je Tvůrcem všeho a Izrael je jeho dědičným kmenem; jeho jméno je Hospodin zástupů. Jsi mým kladivem, válečnou zbraní, skrze tebe roztříštím národy, skrze tebe zničím království. Skrze tebe roztříštím koně i jeho jezdce, skrze tebe roztříštím vůz i jeho vozataje. Skrze tebe roztříštím muže i ženu, skrze tebe roztříštím starce i chlapce, skrze tebe roztříštím mládence i pannu. Skrze tebe roztříštím pastýře i jeho stádo, skrze tebe roztříštím oráče i jeho spřežení, skrze tebe roztříštím místodržitele i správce. Před vašima očima odplatím Babylonu a všem obyvatelům Chaldejska za všechno jejich zlo, které páchali na Sijónu, je Hospodinův výrok. Hle, jsem proti tobě, horo ničiteli, je Hospodinův výrok, ničiteli celé země. Vztáhnu proti tobě svou ruku a svalím tě ze skály a učiním tě horou spálenou. Nevezmou z tebe úhelný kámen ani kámen základní, protože budeš navěky zcela opuštěným místem, je Hospodinův výrok. Pozdvihněte korouhev v zemi, trubte na beraní roh mezi národy, nachystejte národy do boje proti němu! Svolejte proti němu království Ararat, Miní a Aškenaz! Ustanovte nad ním verbíře, přiveďte koně jako sršaté kobylky. Nachystejte do boje proti němu národy, médské krále, jejich místodržitele, všechny správce a celou zemi pod jejich vládou. Země se třese a svíjí bolestí, protože se plní Hospodinův plán proti Babylonu, aby učinil babylonskou zemi děsivou krajinou bez obyvatel. Babylonští hrdinové přestali bojovat, sedí v pevnostech; jejich síla vyschla, stali se slabými jako ženy. Jeho příbytky byly zapáleny, jeho závory zlomeny. Běžec běží, aby potkal dalšího běžce, posel, aby potkal dalšího posla, aby babylonskému králi oznámil, že celé jeho město bylo dobyto. Brody jsou obsazeny, bašty spáleny ohněm a bojovníci se děsí. Neboť toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Dcera babylonská je jako humno v čase, kdy je udusáváno. Už jen málo a přijde čas její žně. Babylonský král Nebúkadnesar mě požíral a přivedl do zmatku, odložil mě jako prázdnou nádobu. Spolkl mě jako mořský drak, své břicho naplnil mými lahůdkami a vyvrhl mě. Násilí spáchané na mně a na mém těle ať dopadne na Babylon, ať řekne obyvatelka Sijónu. Má krev na obyvatele Chaldejska, ať řekne Jeruzalém. Proto takto praví Hospodin: Hle, povedu tvůj spor a vykonám tvou pomstu. Vysuším jeho moře a nechám vyschnout jeho pramen. Babylon se stane hromadou kamení, doupětem šakalů, předmětem hrůzy a úžasu; bude bez obyvatel. Společně budou řvát jako mladí lvi, kňučet jako lví mláďata. Až se rozpálí, připravím jim hostinu, opiji je do bujarosti; pak usnou věčným spánkem a neprobudí se, je Hospodinův výrok. Povedu je na porážku jako jehňata, jako berany s kozly. Jak byl Šéšak polapen a chvála celé země byla dobyta! Jak se Babylon stal děsivou věcí mezi národy! Na Babylon vystoupilo moře, byl přikryt množstvím jeho vln. Jeho města se stala děsivou krajinou, bezvodou a pustou zemí; nikdo v nich nebude bydlet, syn člověka jimi nebude procházet. Navštívím Béla v Babyloně a vyberu z jeho úst to, co pozřel. Nebudou již k němu proudit národy. Také hradby Babylona padnou. Vyjděte z něho, můj lide! Zachraňte každý svou duši před Hospodinovým planoucím hněvem. Vaše srdce ať neochabne, nebojte se zprávy, která je slyšet v zemi! V jednom roce přijde jedna zpráva a v dalším roce další zpráva; v zemi bude násilí, vládce proti vládci. Proto hle, přicházejí dny, kdy modly Babylona navštívím s trestem. Celá jeho země se bude stydět a všichni jeho probodení padnou v jeho středu. Nebesa i země a všechno, co je v nich, budou nad Babylonem radostně volat, protože na něj od severu přijdou ničitelé, je Hospodinův výrok. Také Babylon musí padnout za pobité Izraele, jako kvůli Babylonu padli pobití celé země. Utečenci před mečem, jděte, nestůjte! Připomínejte si z daleka Hospodina, na vaši mysl ať přijde Jeruzalém! Stydíme se, protože jsme slyšeli o potupě. Naše tváře přikryla ostuda, protože do svatyní Hospodinova domu vešli cizinci. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy navštívím s trestem jeho modly a po celé jeho zemi budou sténat pobití. I kdyby Babylon vystoupil až k nebesům a kdyby učinil svou mocnou výšinu nedostupnou, přijdou na něho ode mě ničitelé, je Hospodinův výrok. Slyš! Úpěnlivý křik z Babylona a velká zkáza z chaldejské země! Neboť Hospodin ničí Babylon a tiší jeho halas, ačkoliv jeho vlny burácejí jako množství vod a zaznívá hukot jejich zvuku. Neboť na něho, na Babylon, přišel ničitel. Jeho hrdinové jsou polapeni, jejich luky jsou zlomeny, protože Hospodin je Bohem odplaty, jistě odplatí. Opiji jeho knížata i jeho mudrce, jeho místodržitele, jeho správce a jeho hrdiny; pak usnou věčným spánkem a neprobudí se, je výrok krále, jehož jméno je Hospodin zástupů. Toto praví Hospodin zástupů: Široké hradby Babylona budou zcela zbořeny, jeho vysoké brány budou spáleny ohněm. Národy se namáhají zbytečně, lidé se unavují jen pro oheň. Slovo, které přikázal prorok Jeremjáš Serajášovi, synu Nerijášovu, vnuku Machsejášovu, když šel s judským králem Sidkijášem do Babylona, ve čtvrtém roce jeho kralování. Serajáš byl velitelem ubytování. Jeremjáš zapsal všechno zlo, které mělo přijít na Babylon, do jedné knihy, totiž všechna tato slova napsaná proti Babylonu. A Jeremjáš řekl Serajášovi: Až přijdeš do Babylona, hleď, abys přečetl všechna tato slova. Řekni: Hospodine, ty jsi promluvil proti tomuto místu, že ho vyhladíš, takže v něm nebudou obyvatelé ani člověk ani zvířata, ale bude navěky zcela opuštěné. Až dočteš tuto knihu, přivaž k ní kámen, hoď ji doprostřed Eufratu a řekni: Takto klesne Babylon a nepovstane kvůli zlu, které na něj přivedu. Unaví se. Až potud Jeremjášova slova.