Jan 18:1-40
Jan 18:1-40 Slovo na cestu (SNC)
Po této modlitbě odešel Ježíš se svými učedníky do olivového háje za potok Kidrón. Zrádce Jidáš toto místo dobře znal, protože tam s Ježíšem a učedníky často chodíval. Teď tam vedl chrámovou stráž posílenou vojenskou jednotkou; byli ozbrojení a svítili si na cestu kahany a pochodněmi. Ježíš věděl, co ho čeká. Vyšel jim naproti a zeptal se: „Koho hledáte?“ „Ježíše z Nazaretu,“ odpověděli. „To jsem já,“ řekl jim. Když to uslyšeli, ustoupili zpět a padli na zem. „Koho hledáte?“ zeptal se jich Ježíš znovu. „Ježíše Nazaretského,“ opakovali. „Vždyť jsem vám již řekl, že jsem to já. Tady mne máte, ale tyhle nechte odejít.“ Tak se splnil jeho slib, že neztratí žádného z těch, které mu Otec svěřil. Šimon Petr vytasil meč, napadl jednoho z nich a uťal mu pravé ucho. Byl to Malchos, sluha nejvyššího kněze. Ale Ježíš řekl Petrovi: „Schovej svůj meč! Otec určil, abych trpěl.“ V té chvíli se ozbrojenci Ježíše zmocnili a spoutali ho. Vedli ho nejprve k Annášovi, tchánovi úřadujícího velekněze Kaifáše. Byl to právě Kaifáš, který zastával ve veleradě názor, že je prospěšnější, aby zemřel jeden člověk, než aby byl vydán všanc národ. Petr Ježíše neopustil a sledoval ho s jiným učedníkem. Ten byl známým nejvyššího kněze, a tak se dostali za Ježíšem až na nádvoří veleknězova paláce. Petr zůstal před vraty. Jeho společník se přimluvil u vrátné, aby Petra pustila dovnitř. Ta se Petra zeptala: „Nepatříš i ty mezi společníky toho člověka?“ „Co tě nemá!“ ohradil se Petr. Protože bylo sychravo, zapálili si sluhové a strážci oheň a hřáli se kolem něho. Petr se šel také hřát. Mezitím Annáš zahájil výslech: „Kdo s tebou chodil? Čemu jsi učil?“ „Mé učení je obecně známé,“ odpověděl Ježíš. „Mluvíval jsem veřejně v synagogách i v chrámu. Tam má každý Žid přístup. Potají jsem nemluvil nic. Co se vyptáváš mne? Ptej se mých posluchačů, ti vědí, co jsem říkal.“ „Jak to mluvíš s veleknězem?“ obořil se na Ježíše jeden ze strážných a udeřil ho. Ježíš se ohradil: „Jestli nemám pravdu, tak to dokaž. Jsem-li v právu, proč mne biješ?“ Annáš potom předal spoutaného vězně Kaifášovi. Jak se tak Petr hřál u ohně, kdosi se ho zeptal: „Nejsi také jeden z Ježíšových učedníků?“ Petr to popřel. Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný Malchose, kterého Petr poranil, ho obvinil: „Vždyť jsem tě s ním viděl tam v zahradě!“ Petr to opět popřel a vtom zakokrhal kohout. Ráno odvedli Ježíše od Kaifáše k římskému místodržiteli. Židovští žalobci do jeho domu nevstoupili, aby se neposkvrnili v den svátku a nebyli tak vyloučeni z účasti na velikonoční večeři. Pilát tedy vyšel k nim a ptal se: „Z čeho toho člověka obviňujete?“ „Je to zločinec! Proč bychom ho sem jinak vodili,“ odpověděli. „Tak si ho nechte a suďte podle svých zákonů,“ odsekl Pilát. „Vždyť víš, že nemáme právo nikoho popravit,“ bránili se Židé. Tak se naplnila Ježíšova slova, kterými předpověděl způsob své smrti. Pilát se vrátil dovnitř, nechal si Ježíše předvolat a zeptal se ho: „Ty jsi král Židů?“ „Zajímá tě to osobně, nebo v souvislosti s žalobou?“ otázal se Ježíš. „Jsem snad Žid, abys mohl být mým králem?“ ohradil se Pilát. „Tvůj vlastní národ a tvoji představení tě sem předvedli. Čeho ses dopustil?“ Ježíš odpověděl: „Jsem král, ale nejde mi o politickou moc. Kdyby moje království bylo pozemské, moji poddaní by mne proti Židům ubránili. Má říše je jiného druhu.“ „Přece jsi tedy král,“ konstatoval Pilát. „Sám to připouštíš,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se proto, abych oznámil pravdu o tomto království. Kdo miluje pravdu, ten mne poslouchá.“ „Co je pravda?“ ukončil Pilát rozhovor a vyšel opět k Židům. „Ten člověk je nevinný,“ prohlásil. „Jestli ho vy považujete za zločince, udělím mu velikonoční amnestii, jak je tady zvykem. Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ Oni však křičeli: „Toho ne! Propusť Barabáše!“ Ten Barabáš byl buřič.
Jan 18:1-40 Bible Kralická 1613 (BKR)
To když pověděl Ježíš, vyšel s učedlníky svými přes potok Cedron, kdež byla zahrada; do kteréžto všel on i učedlníci jeho. Věděl pak i Jidáš, zrádce jeho, to místo; nebo často chodíval tam Ježíš s učedlníky svými. Protož Jidáš pojav s sebou zástup, a od předních kněží a farizeů služebníky, přišel tam s lucernami a s pochodněmi a s zbrojí. Ježíš pak věda všecko, což přijíti mělo na něj, vyšed proti nim, řekl jim: Koho hledáte? Odpověděli jemu: Ježíše Nazaretského. Řekl jim Ježíš: Jáť jsem. Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho. A jakž řekl jim: Já jsem, postoupili nazpět, a padli na zem. I otázal se jich opět: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše Nazaretského. Odpověděl Ježíš: Pověděl jsem vám, že já jsem. Poněvadž tedy mne hledáte, nechtež těchto, ať odejdou. Aby se naplnila řeč, kterouž byl pověděl: Že které jsi mi dal, neztratil jsem z nich žádného. Tedy Šimon Petr, maje meč, vytrhl jej a udeřil služebníka nejvyššího kněze a uťal mu ucho jeho pravé. A bylo jméno služebníka toho Malchus. I řekl Ježíš Petrovi: Schovej meč svůj do pošvy. Což nemám píti kalicha, kterýž mi dal Otec? Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali jej. A vedli ho k Annášovi nejprve; nebo byl test Kaifášův, kterýž byl nejvyšším knězem toho léta. Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židům, že by užitečné bylo, aby člověk jeden umřel za lid. Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník. A ten učedlník byl znám nejvyššímu knězi, i všel s Ježíšem do síně nejvyššího kněze. Ale Petr stál u dveří vně. I vyšel ten druhý učedlník, kterýž byl znám nejvyššímu knězi, a promluvil s vrátnou, i uvedl tam Petra. Tedy řekla Petrovi děvečka vrátná: Nejsi-liž i ty z učedlníků člověka toho? Řekl on: Nejsem. Stáli pak tu služebníci a pacholci, kteříž oheň udělali, nebo zima bylo, i zhřívali se. A byl s nimi také i Petr, stoje tu a zhřívaje se. Tedy nejvyšší kněz tázal se Ježíše o učedlnících jeho a o učení jeho. Odpověděl jemu Ježíš: Já zjevně mluvil jsem světu, já vždycky učíval jsem v škole a v chrámě, kdežto se odevšad Židé scházejí, a tajně jsem nic nemluvil, Co se mne ptáš? Ptej se těch, kteříž mne slýchali, co jsem jim mluvil. Aj, tiť vědí, co jsem já mluvil. A když on to pověděl, jeden z služebníků, stoje tu, dal poliček Ježíšovi, řka: Tak-liž odpovídáš nejvyššímu knězi? Odpověděl mu Ježíš: Mluvil-li jsem zle, svědectví vydej o zlém; pakli dobře, proč mne tepeš? I poslal jej Annáš svázaného k Kaifášovi nejvyššímu knězi. Stál pak Šimon Petr, a zhříval se. Tedy řekli jemu: Nejsi-liž i ty z učedlníků jeho? Zapřel on a řekl: Nejsem. Dí jemu jeden z služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, kterémuž Petr uťal ucho: Zdaž jsem já tebe neviděl s ním v zahradě? Tedy Petr opět zapřel. A hned kohout zazpíval. I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se neposkvrnili, ale aby jedli beránka. Tedy vyšel k nim Pilát ven a řekl: Jakou žalobu vedete proti člověku tomuto? Odpověděli a řekli jemu: Byť tento nebyl zločinec, nedali bychom ho tobě. I řekl jim Pilát: Vezměte vy jej, a podle Zákona vašeho suďte ho. I řekli mu Židé: Námť nesluší zabíti žádného. Aby se řeč Ježíšova naplnila, kterouž řekl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti. Tedy Pilát všel opět do radného domu, i povolal Ježíše a řekl jemu: Ty-li jsi Král Židovský? Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli o mně? Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží dali mi tebe. Co jsi učinil? Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by mne, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud. I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Dí Ježíš: Ty pravíš, že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj. Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A když to řekl, opět vyšel k Židům, a dí jim: Já na něm žádné viny nenalézám. Ale jest obyčej váš, abych vám propustil jednoho vězně na velikunoc. Chcete-liž tedy, ať vám propustím Krále Židovského? I zkřikli opět všickni, řkouce: Ne toho, ale Barabbáše. Byl pak Barabbáš lotr.
Jan 18:1-40 Bible 21 (B21)
Když to Ježíš dořekl, odešel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada; do té se svými učedníky vešel. To místo však znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš s učedníky často scházel. Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků a chrámovou stráž od vrchních kněží a farizeů a přišli tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi. Ježíš, vědom si všeho, co jej čekalo, jim vyšel vstříc se slovy: „Koho hledáte?" „Ježíše Nazaretského!“ odpověděli. „To jsem já,“ řekl jim (a jeho zrádce Jidáš stál mezi nimi). Jakmile jim Ježíš řekl: „To jsem já,“ ucouvli a padli k zemi. „Koho hledáte?“ zeptal se jich znovu. „Ježíše Nazaretského!“ opakovali. „Už jsem vám řekl, že to jsem já,“ odpověděl Ježíš. „Když hledáte mě, nechte ostatní odejít.“ (To řekl, aby splnil své slovo: „Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.“) Tehdy Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. „Vrať ten meč do pochvy,“ řekl Ježíš Petrovi. „Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?“ Oddíl s velitelem a s židovskou stráží tehdy Ježíše zatkli a spoutali. Přivedli ho nejdříve k Annášovi. Byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. (To byl ten Kaifáš, který židovským představeným poradil, že je lepší, aby jeden člověk zemřel za lid.) Petr s dalším učedníkem šli za Ježíšem. Onen učedník se znal s veleknězem, a tak mohl jít za Ježíšem do veleknězova dvora. Petr ale zůstal venku u dveří. Onen druhý učedník, který se znal s veleknězem, tedy vyšel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra dovnitř. Vrátná se Petra zeptala: „Nepatříš také k jeho učedníkům?“ „Nepatřím,“ řekl. Protože bylo chladno, otroci a strážní rozdělali oheň. Stáli okolo a ohřívali se. Petr tam stál a ohříval se s nimi. Velekněz Ježíše vyslýchal ohledně jeho učedníků a jeho učení. Ježíš mu odpověděl: „Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; nic jsem neříkal potají. Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal.“ Když to řekl, jeden z kolemstojících strážných udeřil Ježíše do tváře: „Takhle se odpovídá veleknězi?“ „Jestli jsem řekl něco špatného, dokaž to,“ odpověděl mu Ježíš. „Jestli ne, tak proč mě biješ?“ Annáš ho tedy poslal v poutech k veleknězi Kaifášovi. Šimon Petr zatím stál u ohně a ohříval se. Zeptali se ho: „Nepatříš snad k jeho učedníkům?“ „Nepatřím,“ zapřel Petr. Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, na to řekl: „Copak jsem tě s ním neviděl tam v zahradě?“ Petr ho však znovu zapřel. Vtom zakokrhal kohout. Ježíše zatím vedli od Kaifáše do prokurátorova paláce. Právě svítalo. Sami ovšem do paláce nevešli, aby se neposkvrnili před Hodem beránka, a tak Pilát vyšel k nim. „Z čeho tohoto muže viníte?“ ptal se. „Kdyby to nebyl zločinec, nevodili bychom ho k tobě,“ odpověděli. „Nechte si ho,“ řekl jim Pilát. „Suďte ho podle vlastního zákona.“ „My nesmíme nikoho popravit,“ odpověděli židovští představení. (Tak se naplnila Ježíšova slova, jimiž naznačoval, jakou smrtí má zemřít.) Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. „Tak ty jsi židovský král?“ zeptal se ho. Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?“ „Jsem snad Žid?“ řekl Pilát. „Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“ „Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“ „Takže jsi král?“ zeptal se ho Pilát. „Sám říkáš, že jsem král,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“ „Co je pravda?“ odtušil Pilát. Po těch slovech vyšel znovu ven k Židům. „Podle mě je nevinný,“ řekl jim. „Jak je tu zvykem, měl bych na Velikonoce propustit jednoho vězně. Chcete, abych propustil židovského krále?“ Tehdy začali křičet: „Toho ne! Pusť Barabáše!“ (A ten Barabáš byl zločinec.)
Jan 18:1-40 Český studijní překlad (CSP)
Po těch slovech vyšel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada, do níž vešel on i jeho učedníci. Také Juda, který ho zrazoval, to místo znal, protože Ježíš se tam častokrát setkal se svými učedníky. Juda vzal s sebou oddíl vojáků a od velekněží a farizeů strážce a přišli tam s svítilnami, pochodněmi a zbraněmi. Ježíš, který věděl o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: “Koho hledáte?” Odpověděli mu: “Ježíše Nazaretského.” [Ježíš] jim řekl: “Já jsem.” Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval. Jakmile jim řekl: "Já jsem", ustoupili dozadu a padli na zem. Opět se jich tedy zeptal: “Koho hledáte?” Oni řekli: “Ježíše Nazaretského.” Ježíš odpověděl: “Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáteli mne, nechte tyto lidi odejít.” To aby se naplnilo slovo, které řekl: "Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem nikoho." Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. Jméno toho otroka bylo Malchos. Ježíš řekl Petrovi: “Schovej meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?” Oddíl, velitel a židovští strážci Ježíše zatkli a spoutali ho. Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. Byl to právě Kaifáš, který poradil Židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za národ. Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel spolu s Ježíšem do veleknězova nádvoří, Petr však zůstal stát před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, řekl něco vrátné a zavedl Petra dovnitř. Tu řekla služka vrátná Petrovi: “Nejsi i ty z učedníků tohoto člověka?” On řekl: “Nejsem.” Otroci a strážci rozdělali oheň, protože bylo chladno, stáli kolem něho a ohřívali se; i Petr stál s nimi a ohříval se. Velekněz se Ježíše otázal na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu odpověděl: “Já jsem mluvil k světu veřejně; učil jsem vždy v synagoze a v chrámě, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem neříkal tajně. Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem jim pověděl; hle, tito vědí, co jsem řekl.” Když to řekl, jeden strážce, který stál poblíž, dal Ježíšovi ránu se slovy: “Takto odpovídáš veleknězi?” Ježíš mu odpověděl: “Jestliže jsem promluvil zle, vydej svědectví o tom zlém; jestliže však správně, proč mě biješ?” Annáš ho tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi. Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Tu mu řekli: “Nejsi i ty z jeho učedníků?” On zapřel: “Nejsem.” Jeden z veleknězových otroků, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, řekl: “Neviděl jsem tě s ním v té zahradě?” Petr opět zapřel. A vtom zakokrhal kohout. Od Kaifáše vedli Ježíše do vládního paláce. Bylo časně ráno. Oni sami do vládního paláce nevstoupili, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. Pilát k nim vyšel ven a řekl: “Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?” Řekli mu: “Kdyby tento člověk nebyl zločinec, nevydali bychom ti ho.” Pilát jim řekl: “Vezměte si ho a suďte ho podle svého zákona.” Židé mu řekli: “My nesmíme nikoho usmrtit.” Tak se mělo naplnit Ježíšovo slovo, které řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. Pilát tedy opět vešel do vládního paláce, zavolal si Ježíše a řekl mu: “Ty jsi král Židů?” Ježíš odpověděl: “To říkáš sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?” Pilát odpověděl: “Jsem snad já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi učinil?” Ježíš odpověděl: “Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.” Pilát mu řekl: “Jsi tedy král?” Ježíš odpověděl: “Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.” Pilát mu řekl: “Co je pravda?” A když to pověděl, vyšel opět k Židům a řekl jim: “Já na něm žádnou vinu nenalézám. Je u vás zvykem, že vám o velikonocích propouštím jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil krále Židů?” Znovu zvolali: “Toho ne, ale Barabáše!” Ten Barabáš byl lupič.