Jan 3:22-36
Jan 3:22-36 Slovo na cestu (SNC)
Potom Ježíš odešel se svými učedníky na judský venkov, aby tam s nimi mohl v klidu pobývat a aby křtil. Také Jan Křtitel, který byl v té době ještě na svobodě, křtil v Ainonu nedaleko Salimu, kde bylo mnoho vody. Četní lidé se tam dali od Jana pokřtít. Někteří Židé se dohadovali s Janovými učedníky, kdo má právo křtít. Ti se obrátili na svého učitele: „Mistře, ten, kterého jsi označil za Mesiáše, také křtí a všichni teď chodí k němu.“ Jan jim řekl: „Člověk sám si nemůže přisvojit žádnou duchovní moc, pokud mu není dána od Boha. Vy sami jste svědky, že jsem prohlásil: ‚On je Bohem poslaný Mesiáš a já mu jen připravuji cestu.‘ Nevěsta přece patří ženichovi. Jeho přítel je také na svatbě, ale raduje se z ženichova štěstí. To je právě moje radost. Jeho hvězda vychází a já chci, aby jasně zářila, a nechci jí zaclánět. Protože Ježíš přišel z nebe, převyšuje nás všechny. My lidé mluvíme jen o tom, co jsme prožili na zemi. On svědčí o tom, co viděl v nebi, a přece ho tak málo lidí přijímá. Kdo mu uvěří, dává za pravdu Bohu. Ježíš totiž mluví Boží slova z Božího pověření. Bůh jej k tomu také plně uschopnil svým Duchem. Vždyť Otec miluje Syna a svěřuje mu všechno. Proto, kdo věří Synu, má věčný život. Kdo mu nedůvěřuje, místo života ho stíhá Boží hněv.“
Jan 3:22-36 Bible Kralická 1613 (BKR)
Potom přišel Ježíš i učedlníci jeho do země Judské, a tu přebýval s nimi, a křtil. A Jan také křtil v Enon, blízko Sálim, nebo byly tam vody mnohé. I přicházeli mnozí, a křtili se. Nebo ještě Jan nebyl vsazen do žaláře. Tedy vznikla otázka mezi Židy a některými z učedlníků Janových o očišťování. I přišli k Janovi a řekli jemu: Mistře, ten, kterýž byl s tebou za Jordánem, jemužs ty svědectví vydal, aj, on křtí, a všickni jdou k němu. Odpověděl Jan a řekl: Nemůžť člověk vzíti ničehož, leč by jemu dáno bylo s nebe. Vy sami svědkové jste mi, že jsem pověděl: Nejsem já Kristus, ale že jsem poslán před ním. Kdož má nevěstu, ženichť jest, přítel pak ženicha, jenž stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Protož ta radost má naplněna jest. Onť musí růsti, já pak menšiti se. Kdož jest shůry přišel, nade všeckyť jest; kdožť jest z země, zemskýť jest, a zemské věci mluví. Ale ten, jenž s nebe přišel, nade všecky jest. A což viděl a slyšel, toť svědčí, ale svědectví jeho žádný nepřijímá. Kdož pak přijímá svědectví jeho, zpečetil jest to, že Bůh pravdomluvný jest. Nebo ten, kteréhož Bůh poslal, slovo Boží mluví; nebo jemu ne v míru dává Bůh ducha. Otec miluje Syna a všecko dal v ruku jeho. Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm.
Jan 3:22-36 Bible 21 (B21)
Potom Ježíš přišel se svými učedníky do judské země a tam s nimi pobýval a křtil. Jan také křtil v Ainonu poblíž Salimu, protože tam bylo hodně vody. A lidé přicházeli a nechávali se křtít. (Jan totiž ještě nebyl vsazen do žaláře.) Tehdy mezi Janovými učedníky a jistým Židem došlo ke sporu ohledně očišťování. Přišli tedy k Janovi a řekli mu: „Rabbi, pohleď, ten, který byl s tebou za Jordánem, ten, o němž jsi vydal svědectví, teď křtí a všichni přicházejí k němu!“ Jan odpověděl: „Člověk nemůže přijmout nic, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem poslán před ním. Kdo má nevěstu, je ženich, ale přítel ženicha, který stojí a slyší ho, se z ženichova hlasu velmi raduje. Tato má radost se tedy naplnila. On musí růst a já se menšit.“ Kdo přichází shůry, je nade všechny; kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemské věci. Ten, který přišel z nebe, je nade všechny. Svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo přijímá jeho svědectví, zpečetil to, že Bůh je pravdomluvný. Ten, kterého poslal Bůh, mluví Boží slova, neboť Bůh dává Ducha bez omezení. Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.
Jan 3:22-36 Český studijní překlad (CSP)
Potom přišel Ježíš i jeho učedníci do judské země; tam s nimi pobýval a křtil. Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam bylo hodně vody; a lidé přicházeli a byli křtěni. Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení. Mezi některými z Janových učedníků a jedním Židem nastal spor o očišťování. Přišli k Janovi a řekli mu: “Rabbi, ten, který byl s tebou za Jordánem a o němž jsi vydal svědectví, hle, ten křtí a všichni přicházejí k němu.” Jan odpověděl: “Člověk si nemůže vzít nic, neníli mu to dáno z nebe. Vy sami jste [mi] svědky, že jsem řekl: "Já nejsem Mesiáš," ale "Jsem poslán před ním." Ženich je ten, kdo má nevěstu. Přítel ženicha, který stojí a slyší ho, velmi se raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy naplněna. On musí růst, já však se menšit.” “Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, [je nade všechny a] svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil, že Bůh je pravdivý. Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť [Bůh] dává Ducha bez odměřování. Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.”