Job 17:11-12 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého. Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností. Mé dny uplynuly i s mými úmysly, touhy mého srdce se zhatily. Obrátit usilují noc na den, v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘ Mé dny pominuly, mé úmysly jsou zpřetrhány, přání mého srdce. Noc budou vydávat za den, světlo v přítomnosti je prý bližší nežli temnota.