Job 39:1-12
Job 39:1-12 Bible Kralická 1613 (BKR)
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis? Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich? Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Job 39:1-12 Bible 21 (B21)
Víš snad, kdy rodí kamzíci? Bdíš nad laněmi, když sléhají? Počítáš měsíce jejich březosti? Znáš čas, kdy mají porodit? Tehdy se skloní a mladé vrhají, přichází konec jejich bolestí. Jejich mladí pak venku nabírají sil, až jednou odběhnou a už se nevrátí. Kdo divokého osla pustil na svobodu? Kdo jen to zvíře zbavil postrojů? Dal jsem mu za domov pustou planinu, jeho příbytkem je solná poušť. Může se posmívat hlučícímu městu, nemusí poslouchat pokřik biřiců. Co najde v kopcích, to má za pastvu, hledá si kdejakou zelenou bylinu. Bude ti buvol ochoten sloužit? Bude nocovat ve tvé stáji? Můžeš ho provazy udržet u brázdy? Bude za tebou orat v údolích? Spolehneš na něj, když má tolik síly? Svěříš mu snad své úkoly? Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní, že shromáždí, cos vymlátil?
Job 39:1-12 Český studijní překlad (CSP)
Znáš snad čas porodu skalních kozorožců? Střežíš laň, když se svíjí v porodních bolestech? Počítáš měsíce, kdy jsou březí, znáš čas jejich porodu? Skloní se, vrhnou svá mláďata, zbaví se svých bolestí. Jejich mláďata sílí, rostou v přírodě. Pak odejdou a už se k nim nevrátí. Kdo propustil divokého osla na svobodu, kdo rozvázal pouta stepního osla, kterému jsem dal pustinu za obydlí a slatinu za příbytky? Městskému ruchu se vysmívá, neslyší povely poháněče. Na horách si hledá svou pastvu, pátrá po jakékoliv zeleni. Bude ti snad chtít sloužit divoký tur? Zdalipak přenocuje u tvého žlabu? Přivážeš snad divokého tura popruhem k brázdě? Zdalipak bude za tebou údolí vláčet? Spolehneš se snad na něho, protože má velkou sílu, a přenecháš mu svou námahu? Uvěříš mu snad, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvé humno?