Nehemiáš 2:9-20
Nehemiáš 2:9-20 Bible Kralická 1613 (BKR)
Tedy přišed k vývodám za řekou, dal jsem jim psání královské. Poslal pak byl se mnou král hejtmany vojska a jezdce. To když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, velmi je to mrzelo, že přišel člověk, kterýž by obmýšlel dobré synů Izraelských. A tak přišed do Jeruzaléma, pobyl jsem tam za tři dni. V noci pak vstal jsem, a kolikosi mužů se mnou, a neoznámil jsem žádnému, co mi dal Bůh můj v srdce, abych činil v Jeruzalémě, aniž jsem měl hovada jakého s sebou, kromě hovádka, na němž jsem jel. I vyjel jsem branou při údolí v noci k studnici drakové a k bráně hnojné, a ohledoval jsem zdí Jeruzalémských, kteréž byly pobořené, a bran jeho zkažených ohněm. Odtud jsem jel k bráně studničné, a k rybníku královskému, kdež nebylo brodu hovádku, na němž jsem jel, aby přejíti mohlo. Pročež bral jsem se zhůru podlé potoka v noci, a ohledoval jsem zdi. Odkudž vraceje se, vjel jsem branou při údolí, a tak jsem se navrátil. Ale knížata nic nevěděli, kam jsem jezdil, a co jsem činil; nebo jsem Židům, ani kněžím, ani přednějším, ani knížatům, ani jiným úředníkům až do té chvíle neoznámil. Protož řekl jsem jim: Vy vidíte, v jakém jsme zlém, a Jeruzalém zpuštěný, a brány jeho ohněm zkaženy. Poďtež, a stavějme zed Jeruzalémskou, abychom nebyli více v pohanění. A když jsem jim oznámil, že pomoc Boha mého jest se mnou, ano i slova králova, kteráž ke mně mluvil, teprv řekli: Přičiňmež se a stavějme. I posilnili rukou svých k dobrému. Což když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, a Gesem Arabský, posmívali se, a utrhali nám, pravíce: Což to děláte? Co se králi protivíte? Jimž odpovídaje, řekl jsem: Bůh nebeský, tenť nám dá prospěch, a my služebníci jeho přičiníce se, stavěti budeme, vy pak nemáte žádného dílu, ani práva, ani památky v Jeruzalémě.
Nehemiáš 2:9-20 Bible 21 (B21)
Když jsem přišel k zaeufratským místodržícím, předal jsem jim královské listy. Král se mnou poslal vojenské velitele a jízdu. Jakmile se to doslechl Sanbalat Choronský a úředník Tobiáš Amonský, popadla je strašná zlost, že přišli lidé, kteří se snaží o dobro synů Izraele. Tak jsem dorazil do Jeruzaléma. Když jsem tam pobyl tři dny, vstal jsem v noci a vzal s sebou jen několik mužů. Nikomu jsem neřekl, co mi můj Bůh položil na srdce, abych vykonal pro Jeruzalém. Ani zvířata jsem nevzal kromě toho, na němž jsem jel sám. Tu noc jsem se vydal Údolní branou kolem Dračího pramene a k Hnojné bráně. Přitom jsem prohlížel pobořené jeruzalémské hradby a brány poničené ohněm. Došel jsem ke Studniční bráně a až ke Královskému rybníku, tam už ale zvíře pode mnou nemělo kudy projít. Pokračoval jsem tedy vzhůru do noci podél potoka a prohlížel hradby. Pak jsem se obrátil zpět, prošel Údolní bránou a vrátil se. Hodnostáři netušili, kde jsem byl a co jsem dělal, neboť jsem do té doby Židům nic neprozradil, a to ani kněžím, knížatům, hodnostářům ani jiným úředníkům. Teď jsem jim ale řekl: „Sami vidíte, jak bídně na tom jsme. Jeruzalém je zpustošený a jeho brány spálené. Pojďme znovu vystavět jeruzalémské hradby, ať skončí naše potupa!“ Potom jsem jim vyprávěl, jak nade mnou můj Bůh držel svou laskavou ruku a jaká slova ke mně pronesl král. „Pojďme stavět!“ řekli na to a sebrali odvahu k tomu dobrému dílu. Když se to doslechli Sanbalat Choronský, úředník Tobiáš Amonský a Gešem Arabský, začali se nám posmívat. Uráželi nás: „Co to tam provádíte za věci? Chcete se protivit králi?“ „Bůh nebes nám pomůže,“ odpověděl jsem jim na to. „My jsme jeho služebníci a začali jsme stavět. Vy ale v Jeruzalémě nemáte žádný podíl, právo ani nárok!“
Nehemiáš 2:9-20 Český studijní překlad (CSP)
Potom jsem přišel k místodržitelům Zaeufratí a dal jsem jim královské dopisy. Král se mnou poslal velitele vojska a jezdce. Když se to doslechl Sanbalat Chorónský a Tóbijáš, amónský otrok, hrozně moc se jim nelíbilo, že přišel někdo, kdo usiluje o dobro pro syny Izraele. Přišel jsem do Jeruzaléma a byl jsem tam tři dny. V noci jsem vstal a se mnou několik mužů. Nikomu jsem neoznámil, co mi můj Bůh položil na srdce, abych učinil pro Jeruzalém. Nebylo se mnou žádné zvíře kromě toho, na kterém jsem jel. Vyjel jsem v noci Údolní bránou směrem k Dračímu prameni a k Hnojné bráně. Prohlížel jsem hradby Jeruzaléma, které byly pobořeny, a jeho brány, které byly stráveny ohněm. Projel jsem k Studniční bráně a ke královskému rybníku, ale tam nebylo místo pro zvíře pode mnou, aby prošlo. Vystupoval jsem v noci údolím a prohlížel jsem hradby. Pak jsem se obrátil, vjel jsem Údolní bránou a vrátil jsem se. Správcové nevěděli, kde jsem chodil a co jsem dělal. Dosud jsem to Judejcům, kněžím, šlechticům, správcům a ostatním, kteří konali práci, neoznámil. Potom jsem jim řekl: Vidíte nouzi, ve které jsme; že Jeruzalém je zcela zpustošený a jeho brány jsou spáleny ohněm. Pojďte, vystavíme hradby Jeruzaléma a nebudeme už v potupě. Oznámil jsem jim, jak nade mnou byla dobrotivá ruka mého Boha a také slova, která mi král řekl. Nato řekli: Povstaňme a stavějme. A jejich ruce se posilnily k dobrému dílu. Když se to doslechl Sanbalat Chorónský, Tóbijáš, amónský otrok, a Arab Gešem, vysmívali se nám a pohrdali námi. Říkali: Co to má znamenat, co tady provádíte? Bouříte se proti králi? Odpověděl jsem jim a řekl jsem jim: Sám Bůh nebes nám dopřeje úspěch. My, jeho otroci, povstaneme a budeme stavět. Vy ale nemáte žádný podíl, nárok a památku v Jeruzalémě.