Býček, nebo chválaUkázka

Davide, to jako fakt?!

Stalo se ti někdy, že jsi udělal něco špatného a pak ti to bylo líto? Třeba že jsi řekl něco škaredého kamarádovi a pak se ti ho zželelo, že jsi podváděl při testu a potom tě to mrzelo nebo jsi lhal mamce a poté jsi toho litoval? Řekl bych, že určitě jo. Každý z nás občas udělá něco, čeho pak litujeme. Ať už to jsou velké věci nebo drobnosti.

Dokonce i nejslavnější izraelský panovník, samotný král David, to neměl jinak. Jednoho dne se procházel po paláci a v sousedním domě uviděl nádhernou ženu. Zjistil, že se jmenuje Batšeba a že je manželkou vojáka Uriáše. Aby si ji mohl vzít, řekl veliteli vojska, aby Uriáše v bitvě postavil do první řady a uprostřed boje od něho celá armáda ustoupila. Velitel příkaz splnil a Uriáše nechal zabít. Když byl manžel Batšeby mrtev, Davidovi už nic nebránilo si ji vzít za manželku. Davide, to jako fakt?! Ten král David, který měl obrovské bohatství a moc, ten král David, který byl moudrý a navíc skvělý stratég, ten David, který věřil Bohu, miloval ho a sloužil mu, k tomu mu složil spoustu oslavných písní a žalmů, ten David, který zabil Goliáše, ten David, který je pro mnohé idolem – ten král David byl ve skutečnosti smilník (byl nevěrný) a vrah! Davide, to jako fakt?! Jak je možné, že takový hříšník, tak špatný člověk je nám v Bibli předhazován a zvelebován a dokonce je nám dáván za vzor?

Odpověď můžeme najít právě v žalmu 51. Co udělal král David po tom, co za ním přišel prorok Nátan a řekl mu, že to, co udělal, je špatné a je to hřích? Vymlouval se? Snažil se to zakrýt? Ne. Uvědomil si svoji vinu a prostě jen řekl: „Bože, vím, že jsem zhřešil, a moc mě to mrzí. Vím, že si to nezasloužím, ale prosím tě o odpuštění. Amen.“

V žalmu můžeme číst vyznání zlomeného člověka. Nesnažil se zakrýt nebo zmenšit svoji vinu. Přišel za Bohem a upřímně mu vyznal celý svůj hřích. Bylo mu jasné, že oběti nebo dobré skutky mu nepomůžou (viz. verš 18). Jediná cesta k odpuštění je zmíněna ve verši 19 – kajícný (zkroušený) duch. Pokora – to je ten klíč k odpuštění. Že se před Bohem pokořím, čili uznám vlastní nedokonalost a Boží nadřazenost, přiznám se a omluvím se za svoje chyby a snažím se je neopakovat.

Nezoufej, pokud se ti to nebude dařit, nikdo není dokonalý a každý jsme hříšný, ale usilovně se o to snaž. Ze všeho nejdůležitější je ale upřímnost – nestačí, když jen poprosím o odpuštění, třikrát se pomodlím otčenáš nebo v neděli přijdu do kostela, ale nemyslím to vážně – jedině když se pokořuji upřímně, upřímně se chci změnit a upřímně chci Ježíše následovat, tak jedině tehdy mi Bůh odpustí. Odpuštění ale neznamená, že se zbavím následků mého hříchu – i Davidovi, ačkoliv se pokořil a Bůh mu odpustil, následkem jeho hříchu zemřel syn, kterého s Batšebou měl, a rozpadla se mu rodina. A proto je David jednou z nejvýznamnějších postav Bible – ne proto, jaký byl dokonalý a bezhříšný, ale proto, že dokázal svých hříchů upřímně litovat a vyznávat je Bohu. Proto nám napsal upřímný a dojemný žalm 51 – aby nám mohl být cennou inspirací.

Jediná cesta k odpuštění je upřímné pokání, vyznání hříchů a snaha o nápravu.

Otázky:

1. Když mám Boha upřímně rád a následuji ho, znamená to, že nemůžu zhřešit?
2. Jak zareagoval král David na slova proroka Nátana?
3. Čím nám může být David příkladem?
4. Z Žalmu 51 vzniklo i několik písní, jednou z nich je třeba „Stvoř ve mně srdce čisté“. Zkus si ji poslechnout. Na základě kterých veršů je tato píseň napsána?

Výzva:

Zkus se zamyslet nad nějakým hříchem, kterého lituješ, a vyznej ho Pánu Bohu. Pokud tě nic nenapadá, můžeš se pomodlit, aby ti Bůh ukázal, co jsi udělal špatně a co máš vyznat.

Modlitba:

Drahý Bože, díky, že jsi nám dal Pána Ježíše, skrze něhož nám odpouštíš naše hříchy. Dej mi prosím sílu Ti vyznat všechny špatné věci, které jsem udělal, a pomáhej mi dále nehřešit. Díky, že mě máš tak rád. Amen.