Lukáš 17

Odpuštění, víra, pokora

1Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. 2Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. 3Mějte se na pozoru!

Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. 4Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“

5Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“

6„Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.

7Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘? 8Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘? 9Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno? 10Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“

Deset malomocných

11Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje. 12Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál 13a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“

14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“#Lev 14:2 A jak šli, byli očištěni.

15Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha. 16Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.

17„Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět? 18Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“ 19Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“

Kdy přijde Království

20Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně. 21Nebude možné říci: ‚Je tu!‘ anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi!“

22Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte. 23Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,‘ anebo: ‚Je tam,‘ nikam nechoďte a za nikým se nežeňte. 24Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den.#ve svůj den v někt. rukopisech chybí 25Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením.

26Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: 27Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila. 28Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli, 29ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. 30Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.

31Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. 32Pamatujte na Lotovu ženu! 33Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová. 34Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán. 35[36] Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.“#Někt. rukopisy přidávají verš 36 Dva budou na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. (Mat 24:40)

37„Kde, Pane?“ zeptali se ho.

„Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“ odpověděl.

Currently Selected:

Lukáš 17: B21

Highlight

Copy