Matouš 27

1A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali. 2I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu. 3Tedy vida Jidáš, zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším, 4Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz. 5A on povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se. 6A přední kněží vzavše peníze, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest. 7A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků. 8Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne. 9A tehdy naplnilo se povědění skrze Jeremiáše proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských, 10A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán. 11Ježíš pak stál před vladařem. A otázal se ho vladař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Řekl jemu Ježíš: Ty pravíš. 12A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl. 13Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí? 14Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu, takže se vladař tomu velmi divil. 15Měl pak obyčej vladař v svátek propustiti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli. 16I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš. 17Protož když se lidé sešli, řekl: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabbáše-li, čili Ježíše, jenž slove Kristus? 18Neboť věděl, že jej z závisti vydali. 19A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho. 20Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili. 21I odpověděv vladař, řekl jim: Kterého chcete ze dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabbáše. 22Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď. 23Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď. 24A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Èist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte. 25A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny. 26Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován. 27Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do radného domu, shromáždili k němu všecku svou rotu. 28A svlékše jej, přiodíli ho pláštěm brunátným. 29A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský. 30A plijíce na něho, brali třtinu a bili jej v hlavu. 31A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován. 32A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho. 33I přišedše na místo, kteréž slove Golgata, to jest popravné místo, 34Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv ho, nechtěl píti. 35Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. 36A sedíce, ostříhali ho tu. 37I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský. 38I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici. 39Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých, 40A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s kříže. 41Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili: 42Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu. 43Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem. 44Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu. 45Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté. 46A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? 47A někteří z těch, jenž tu stáli, slyšíce, pravili, že Eliáše volá tento. 48A hned jeden z nich běžev, vzal houbu, naplnil ji octem a vloživ na tresť, dával jemu píti. 49Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil. 50Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši. 51A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo, 52A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou. 53A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým. 54Tedy centurio a ti, kteříž s ním byli, ostříhajíce Ježíše, vidouce zemětřesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento. 55Byly také tu ženy mnohé, zdaleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu, 56Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových. 57A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův. 58Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo. 59A vzav tělo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno čisté, 60A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel. 61A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu. 62Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi, 63Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu. 64Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první. 65Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte. 66A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.

Currently Selected:

Matouš 27: BKR

Highlight

Copy