Jan 11
11
Smrt Lazara
1Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. 2Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. 3Sestry mu poslaly vzkaz: “Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.” 4Když to Ježíš uslyšel, řekl: “Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.” 5Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara. 6Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. 7Až potom řekl učedníkům: “Pojďme opět do Judska.” 8Učedníci mu řekli: “Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?” 9Ježíš odpověděl: “Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. 10Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.” 11To pověděl a potom jim řekl: “Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.” 12Učedníci mu řekli: “Pane, spíli, bude v pořádku.” 13Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku. 14Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: “Lazar zemřel. 15A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.” 16Tomáš, řečený Didymos,#ř. Dvojče řekl svým spoluučedníkům: “Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!”
Ježíš je vzkříšení i život
17Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. 18Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií.#cca 2,8 km; 6,19p 19Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro [jejich] bratra. 20Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě. 21Marta Ježíšovi řekla: “Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel. 22[Ale] i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.” 23Ježíš jí řekl: “Tvůj bratr vstane.” 24Marta mu řekla: “Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.” 25Ježíš jí řekl: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?” 27Řekla mu: “Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít#ř.: ten přicházející na svět.”
28Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: “Učitel je tu a volá tě.” 29Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta. 31Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; domnívali se,#var.: říkali že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. 32Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: “Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.” 33Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se 34a řekl: “Kam jste ho položili?” Řekli mu: “Pane, pojď a podívej se!” 35Ježíš zaplakal. 36Židé říkali: “Hle, jak ho měl rád.” 37Někteří z nich však řekli: “Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?”
Lazar navrácen k životu
38Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39Ježíš pravil: “Odstraňte ten kámen!” Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: “Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.” 40Ježíš jí říká: “Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?” 41Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: “Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel. 42Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.” 43A když to řekl, silným hlasem zvolal: “Lazare, pojď ven!” 44Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: “Rozvažte ho a nechte ho odejít!”
Rozhodnutí Ježíše zabít
45Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili. 46Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil. 47Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a říkali: “Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení. 48Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo#tzn. chrám; Mt 24,15 i národ.” 49Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: “Vy nic nechápete; 50ani nemyslíte na to, že je pro vás#var.: nás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.” 51Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, 52a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno. 53Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.
54Ježíš pak již nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim,#[identifikace místa není jistá – je navrhováno dnešní EtTaijibeh, které je ztotožňováno s Ofrou (Joz 18,23) či Efrónem (2Pa 13,19), což by bylo cca 19–24 km SV od Jeruzaléma] a tam zůstal s učedníky.
55Byly blízko židovské velikonoce#2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p) a mnozí z venkova#n.: z té krajiny vystupovali před svátky#2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p) do Jeruzaléma, aby se očistili. 56Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: “Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?” 57Velekněží a farizeové totiž vydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.
S'ha seleccionat:
Jan 11: CSP
Subratllat
Comparteix
Copia
Vols que els teus subratllats es desin a tots els teus dispositius? Registra't o inicia sessió
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Jan 11
11
Smrt Lazara
1Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. 2Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. 3Sestry mu poslaly vzkaz: “Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.” 4Když to Ježíš uslyšel, řekl: “Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.” 5Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara. 6Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. 7Až potom řekl učedníkům: “Pojďme opět do Judska.” 8Učedníci mu řekli: “Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?” 9Ježíš odpověděl: “Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. 10Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.” 11To pověděl a potom jim řekl: “Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.” 12Učedníci mu řekli: “Pane, spíli, bude v pořádku.” 13Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku. 14Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: “Lazar zemřel. 15A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.” 16Tomáš, řečený Didymos,#ř. Dvojče řekl svým spoluučedníkům: “Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!”
Ježíš je vzkříšení i život
17Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. 18Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií.#cca 2,8 km; 6,19p 19Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro [jejich] bratra. 20Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě. 21Marta Ježíšovi řekla: “Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel. 22[Ale] i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.” 23Ježíš jí řekl: “Tvůj bratr vstane.” 24Marta mu řekla: “Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.” 25Ježíš jí řekl: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?” 27Řekla mu: “Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít#ř.: ten přicházející na svět.”
28Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: “Učitel je tu a volá tě.” 29Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta. 31Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; domnívali se,#var.: říkali že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. 32Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: “Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.” 33Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se 34a řekl: “Kam jste ho položili?” Řekli mu: “Pane, pojď a podívej se!” 35Ježíš zaplakal. 36Židé říkali: “Hle, jak ho měl rád.” 37Někteří z nich však řekli: “Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?”
Lazar navrácen k životu
38Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39Ježíš pravil: “Odstraňte ten kámen!” Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: “Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.” 40Ježíš jí říká: “Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?” 41Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: “Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel. 42Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.” 43A když to řekl, silným hlasem zvolal: “Lazare, pojď ven!” 44Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: “Rozvažte ho a nechte ho odejít!”
Rozhodnutí Ježíše zabít
45Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili. 46Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil. 47Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a říkali: “Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení. 48Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo#tzn. chrám; Mt 24,15 i národ.” 49Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: “Vy nic nechápete; 50ani nemyslíte na to, že je pro vás#var.: nás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.” 51Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, 52a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno. 53Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.
54Ježíš pak již nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim,#[identifikace místa není jistá – je navrhováno dnešní EtTaijibeh, které je ztotožňováno s Ofrou (Joz 18,23) či Efrónem (2Pa 13,19), což by bylo cca 19–24 km SV od Jeruzaléma] a tam zůstal s učedníky.
55Byly blízko židovské velikonoce#2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p) a mnozí z venkova#n.: z té krajiny vystupovali před svátky#2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p) do Jeruzaléma, aby se očistili. 56Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: “Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?” 57Velekněží a farizeové totiž vydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.
S'ha seleccionat:
:
Subratllat
Comparteix
Copia
Vols que els teus subratllats es desin a tots els teus dispositius? Registra't o inicia sessió
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.