Jan 12
12
Marie pomazala Ježíše
1Šest dní před velikonocemi#2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p) přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých. 2Připravili mu tam večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. 3Tu Marie vzala libru#římská l. = asi 327 g velmi drahého pravého#n.: čistého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je#ř.: nohy svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje. 4Juda [Šimonův], Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit,#ř.: vydávat řekl: 5“Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?” 6To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. 7Ježíš řekl: “Nech ji. Ať jej zachová#var.: Uchovala jej ke dni mé přípravy k pohřbu. 8Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.”
9Velký zástup Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých. 10Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara, 11protože mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.
Triumfální vjezd do Jeruzaléma
12Nazítří uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13Vzali palmové#[Zmiňuje se o nich pouze Jan. Musely být zřejmě z Jericha, protože palmy v Jeruzalémě nejsou obvyklé. Používaly se na oslavu vítězství (srv. Zj 7,9).] ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: “Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, král Izraele.” 14Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno: 15"Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku." 16Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili. 17Zástup, který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví. 18Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení. 19Farizeové si řekli: “Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, [celý] svět jde#ř.: odešel za ním!”
Řekové chtějí vidět Ježíše
20Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové. 21Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: “Pane, chceme vidět Ježíše!” 22Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi. 23Ježíš jim řekl: “Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. 24Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemřeli však, přináší mnohý užitek. 25Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. 26Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.”
Syn člověka musí být vyvýšen
27“Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? "Otče, zachraň mne od této hodiny"? Vždyť proto jsem přišel k této hodině. 28Otče, oslav své jméno!” Z nebe se ozval#ř.: přišel hlas: “Oslavil jsem a ještě oslavím.” 29Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: "Zahřmělo." Jiní říkali: "Anděl k němu promluvil." 30Ježíš řekl: “Ten hlas se neozval#ř.: nestal kvůli mně, ale kvůli vám. 31Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny#var.: všechno k sobě.” 33Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má#ř.: měl zemřít. 34Zástup mu odpověděl: “My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává na věčnost. Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?” 35Ježíš jim tedy řekl: “Ještě krátký čas je světlo mezi#var.: s vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. 36Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.”
Nevěra Židů
To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi. 37Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; 38a tak#ř.: aby se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: "Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže?#ř.: rameno" 39Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: 40"Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil." 41To řekl Izaiáš, protože#var.: když spatřil jeho slávu a mluvil o něm. 42Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy. 43Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
Ježíš mluví a jedná za Otce
44Ježíš zvolal: “Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal. 45A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal. 46Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová#var.: neuvěří jim je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil. 48Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den. 49Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit. 50A vím, že jeho#ř.: to jeho přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.”
S'ha seleccionat:
Jan 12: CSP
Subratllat
Comparteix
Copia
Vols que els teus subratllats es desin a tots els teus dispositius? Registra't o inicia sessió
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Jan 12
12
Marie pomazala Ježíše
1Šest dní před velikonocemi#2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p) přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých. 2Připravili mu tam večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. 3Tu Marie vzala libru#římská l. = asi 327 g velmi drahého pravého#n.: čistého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je#ř.: nohy svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje. 4Juda [Šimonův], Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit,#ř.: vydávat řekl: 5“Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?” 6To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. 7Ježíš řekl: “Nech ji. Ať jej zachová#var.: Uchovala jej ke dni mé přípravy k pohřbu. 8Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.”
9Velký zástup Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých. 10Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara, 11protože mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.
Triumfální vjezd do Jeruzaléma
12Nazítří uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13Vzali palmové#[Zmiňuje se o nich pouze Jan. Musely být zřejmě z Jericha, protože palmy v Jeruzalémě nejsou obvyklé. Používaly se na oslavu vítězství (srv. Zj 7,9).] ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: “Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, král Izraele.” 14Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno: 15"Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku." 16Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili. 17Zástup, který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví. 18Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení. 19Farizeové si řekli: “Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, [celý] svět jde#ř.: odešel za ním!”
Řekové chtějí vidět Ježíše
20Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové. 21Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: “Pane, chceme vidět Ježíše!” 22Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi. 23Ježíš jim řekl: “Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. 24Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemřeli však, přináší mnohý užitek. 25Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. 26Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.”
Syn člověka musí být vyvýšen
27“Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? "Otče, zachraň mne od této hodiny"? Vždyť proto jsem přišel k této hodině. 28Otče, oslav své jméno!” Z nebe se ozval#ř.: přišel hlas: “Oslavil jsem a ještě oslavím.” 29Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: "Zahřmělo." Jiní říkali: "Anděl k němu promluvil." 30Ježíš řekl: “Ten hlas se neozval#ř.: nestal kvůli mně, ale kvůli vám. 31Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny#var.: všechno k sobě.” 33Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má#ř.: měl zemřít. 34Zástup mu odpověděl: “My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává na věčnost. Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?” 35Ježíš jim tedy řekl: “Ještě krátký čas je světlo mezi#var.: s vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. 36Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.”
Nevěra Židů
To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi. 37Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; 38a tak#ř.: aby se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: "Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže?#ř.: rameno" 39Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: 40"Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil." 41To řekl Izaiáš, protože#var.: když spatřil jeho slávu a mluvil o něm. 42Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy. 43Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
Ježíš mluví a jedná za Otce
44Ježíš zvolal: “Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal. 45A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal. 46Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová#var.: neuvěří jim je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil. 48Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den. 49Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit. 50A vím, že jeho#ř.: to jeho přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.”
S'ha seleccionat:
:
Subratllat
Comparteix
Copia
Vols que els teus subratllats es desin a tots els teus dispositius? Registra't o inicia sessió
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.