Logo YouVersion
Ikona vyhledávání

Kazatel 3

3
Vše má svůj čas
1Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:
2Je čas rodit se a čas umírat,
čas sázet a čas sadbu vytrhat,
3čas zabíjet a čas uzdravovat,
čas bořit a čas budovat,
4čas plakat a čas se smát,
čas rmoutit se a čas tancovat,
5čas házet kamení a čas kamení sbírat,
čas objímat a čas objímání zanechat,
6čas hledat a čas pozbývat,
čas chovat a čas odmítat,
7čas trhat a čas sešívat,
čas mlčet a čas povídat,
8čas milovat a čas nenávidět,
čas boje a čas pokoje.
9Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění? 10Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. 11On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce.
12Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života. 13Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar!
14Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň.
15Co je, už bylo.
Co bude, už je.
Co minulo, Bůh vyhledá.
Z prachu do prachu
16A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo. 17Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl.
18Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř. 19Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost! 20Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí. 21Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?
22Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?

Právě zvoleno:

Kazatel 3: B21

Zvýraznění

Sdílet

Kopírovat

None

Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas