Kazatel 5
5
1Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov.
2Z množství práce jsou těžké sny,
množstvím slov mluví hlupáci.
3Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit;#Deut 23:22 hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň! 4Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil. 5Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?
6Množství snů je pouhá marnost,
stejně tak spousta slov –
proto se Boha boj!
Peněz se nenasytíš
7Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi. 8Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.
9Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí;
kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost.
I to je marnost.
10Větší majetek živí víc lidí,
co z něj tedy má jeho majitel?
Je to jen pastva pro oči.
11Kdo pracoval, ten sladce spí,
ať jedl málo nebo moc;
boháč však nespí pro sytost.
Jak přišel, tak odchází
12Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí. 13Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic. 14Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění. 15To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem? 16Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!
17A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem. 18Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar! 19Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.
Právě zvoleno:
Kazatel 5: B21
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna
Kazatel 5
5
1Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov.
2Z množství práce jsou těžké sny,
množstvím slov mluví hlupáci.
3Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit;#Deut 23:22 hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň! 4Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil. 5Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?
6Množství snů je pouhá marnost,
stejně tak spousta slov –
proto se Boha boj!
Peněz se nenasytíš
7Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi. 8Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.
9Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí;
kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost.
I to je marnost.
10Větší majetek živí víc lidí,
co z něj tedy má jeho majitel?
Je to jen pastva pro oči.
11Kdo pracoval, ten sladce spí,
ať jedl málo nebo moc;
boháč však nespí pro sytost.
Jak přišel, tak odchází
12Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí. 13Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic. 14Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění. 15To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem? 16Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!
17A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem. 18Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar! 19Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.
Právě zvoleno:
:
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna