Job 13:1-16

To vše už jsem viděl očima, slyšel ušima a rozpoznal. Co víte vy, to také vím a nejsem v ničem za vámi. Teď chci se Všemohoucím promluvit, s Bohem chci projednat svou při. Vy mě jen špiníte samou lží, všichni jste šarlatáni, a ne lékaři. Kdybyste aspoň konečně umlkli, vzbudili byste dojem moudrosti! Moji námitku teď tedy poslyšte, věnujte pozornost mým stížnostem. To kvůli Bohu mluvíte tak podle? To kvůli němu řečníte falešně? Chcete snad nadržovat jemu? Chcete snad dělat obhájce Bohu? Dopadnete dobře, až vás prozkoumá? Oklamete ho, jako klamete člověka? Budete-li někomu tajně nadržovat, copak vás tvrdě neztrestá? Jeho vznešenosti nebojíte se, nepadá na vás jeho děs? Ta vaše moudra jsou slepená z popela, vaše odpovědi jsou hlína splácaná! Mlčte, teď promluvit chci já, pak ať se stane, co má se stát. Proč kůži na trh nosit chci a vlastní život nasadit? I kdyby mě zabil, i kdybych neměl naději, své cesty chci před ním obhájit. Jedině tak bych se mohl zachránit – vždyť před něj nepřijde žádný bezbožník!