Marek 14:53-72

Ježíše odvedli k veleknězi, který ihned svolal nejvyšší židovskou radu. Petr se opatrně vydal za nimi, a tak se dostal až na nádvoří veleknězova paláce. Posadil se k ohni strážců a hřál se s nimi. Mezitím velekněz a jeho poradní sbor marně hledali člověka, který by dosvědčil, že Ježíš spáchal nějaký hrdelní zločin. Měli dost falešných svědků, ale jejich výpovědi si příliš odporovaly. Několik se jich shodlo na Ježíšově výroku: „Zbořím tento chrám, postavený rukama. Za tři dny pak postavím jiný a nebude k tomu třeba lidských rukou.“ Ale ani tato svědectví nebyla jednotná. Velekněz se ujal slova a zeptal se Ježíše: „Jak vyvrátíš tato obvinění?“ Ježíš však mlčel a nijak se nehájil. „Jsi Kristus, Boží Syn?“ dotíral velekněz. „Ano, jsem,“ potvrdil Ježíš. „Uvidíte mne, jak sedím po Boží pravici a jak se vracím na zem z nebeských oblaků.“ Teď velekněz roztrhl svoje vnější roucho na znamení pobouření a vykřikl: „Nač ještě svědky? Sami jste slyšeli, jak se rouhá. Co si zaslouží?“ Jednohlasně ho odsoudili k smrti. Někteří se vrhli dopředu, plivali na Ježíše, pak mu zavázali oči, políčkovali ho a křičeli: „Hádej, kdo to byl, ty proroku?“ A také strážci ho začali bít obušky. Mezitím jedna z veleknězových služek uviděla Petra u ohně, prohlédla si ho a řekla: „Ty jsi také jeden z těch, co chodili s tím Nazaretským Ježíšem!“ „Nechápu, o čem mluvíš,“ zapíral. Vykradl se z nádvoří a tehdy poprvé zakokrhal kohout. Služka ho za chvíli opět zahlédla a začala vykládat okolostojícím: „Je to jeden z jeho přívrženců!“ Petr to však znovu popřel. Kdosi se na něj osopil: „Určitě k nim patříš, máš taky galilejský přízvuk.“ Tu se Petr začal dušovat a přísahal: „Neznám vůbec toho člověka, o kterém mluvíte.“ A právě tehdy zakokrhal kohout podruhé. To připomnělo Petrovi Ježíšova slova, že ho třikrát zapře, než kohout dvakrát zakokrhá. Vyběhl ven a propukl v pláč.

Bezplatné plány čtení Bible a zamyšlení související s Marek 14:53-72